Kapitola desátá
Po trestuhodné prodlevě je tady opět kapitola.
KAPITOLA DESÁTÁ:
Harry se musel v duchu pousmát, když s maskou vážnosti sledoval Snapeův urputný boj o důstojnou odpověď.
„Nemyslím si, že…“ ozvalo se nakonec v rozpačitém zadrhnutí, po které následovalo trapné odkašlání, „je tohle ten nejlepší nápad, Pottere,“ zakončil Mistr ledově, načež následovalo něco, co mělo zřejmě evokovat Severusův nejlepší ledový pohled. Pravděpodobně to tak ledové nebylo, protože u té zelenooké pohromy to vyvolalo jen další mazaný úsměv.
„Neříkejte, že se bojíte!“ vykřikl Harry s hranným překvapením a následně se zatvářil jako někdo, kdo je vrcholně nemile překvapen.
To Severus přimhouřil své oči do tenkých škvírek, mezi nimiž zbylo jen tolik místa, aby z nich vyšlehlo krajní pobouření a znechucení.
„Jestli si myslíte, že nevím, o co se snažíte…“
„Já?“ vypadlo z Harryho s nevinností svatého, zatímco namířil ukazováček na svou hruď.
„Ano, vy!“
„Cítím se uražen.“
Snape zlostně zavrčel, jak hledal další a další skryté intriky a nemohl na nic přijít – stejně tak, jako nemohl přijít na vhodnou a adekvátně údernou reakci. A pak… přišla spása.
„Tak dobře,“ prohlásil klidně, založil si ruku v bok a vychutnával si pro změnu svůj chvilkový triumf, „já pomůžu vám, když vy pak pomůžete mně.“
Vítězný výraz z Harryho tváře velmi rychle zmizel a nyní neměl daleko do čiré frustrovanosti.
„Tak to se pozabíjíme.“
Levé obočí šlo nahoru v elegantním obloučku. „Výtečný postřeh. Takže bych z pozice staršího a rozumnějšího navrhoval tuto pitomost ukončit a jít se věnovat tomu, co umíme. Já se odeberu vykonávat činnost, při které není třeba pošetile mávat hůlkou, a vy si klidně upečte třeba husu.“
„Husu?“ vyrazil ze sebe Potter v neslyšné artikulaci a rozhodil ruce.
„Husu, je-li vám libo. Přišla by vhod.“
„Vy teda vůbec nejste skromný, víte to?“
Ano, měl-li by být upřímný, byl poněkud rozhozen i podrážděn z toho, jak ho ten přerostlý netopýr převezl. Nejen to – jak zjevně čekal, že lekne a ustoupí. A to si troufl chtít… husu!
„K vašemu velkému překvapení – vím,“ dostalo se Harrymu sarkastického ujištění, po kterém mohl jen vztekle pozorovat Snapea vracejícího se ke svým kotlíkům.
Podrážděný tou arogancí, nebo čím vlastně a vlastní neschopností, kvůli které byl (opět) převezen, zaskřípal bezmocně zuby a vypochodoval z laboratoře. Zanechal za sebou muže se zájmem skloněného nad jakousi sklenicí plnou odporností, u něhož jen lehce zvlněný koutek úst prozrazoval, že si vůbec uvědomuje, co se stalo.
Následující hodiny se oba v naprostém tichu věnovali svému – jeden s jen mírně zvýšenou pozorností skloubenou s potěšením, druhý s podrážděnou razantností, ke které patřil neodmyslitelný rámus. I večeře proběhla v naprostém tichu, nepočítáme-li cinkání příborů a Harryho občasné významné rádoby vrčení. Snape se tvářil, že si ničeho nevšímá a je zcela spokojen v tichém zadumání a ukázkovém společenském stolování. Nezdálo se, že by něco z toho za ty roky ve vězení zapomněl.
Nádobí bylo sklizeno, pekáč vydrhnut (ne, husa nebyla) a kuchyně se po zuřivém Potterově leštění leskla jako zrcadlo. Někdy v tu chvíli, kdy Harry po dvacáté přejel po pracovní desce utěrkou a přitom sebou málem strhl i kořenky, se Severus slitoval a po mnoha hodinách dokonce promluvil. A zase šokoval.
„Hrajete karty nebo šachy?“ vypadlo z něj s chvályhodnou snahou, přesto mírně zděšeně, jakoby se obával, jaká pohroma se na něj přiřítí teď.
Rejdění utěrky ustalo. Pak se na Mistra obrátily dvě zelené hlubiny plné překvapení.
„Prosím?“
Povzdech doprovázený rychlým protočením panenek.
„Ptám se, jestli se vaše schopnosti vztahují i na společenské hry.“
Utěrka se, ke Snapeově zděšení, vrátila ke svým chaotickým pohybům s dvojnásobnou razancí. Když už to na odpověď nevypadalo…
„Oboje, ale ani jedno v té míře, která by vyhovovala vašim nárokům.“
Škoda jen, že Potter neviděl Severusův výraz. „Posouzení nechte laskavě na mně, položte ten hadr, se kterým se zjevně snažíte působit jako náhražka likvidační čety a sedněte si,“ dodal autoritativně a prst namířil na židli přesně naproti sobě. Harry si nebyl s to všimnout, jak se „to“ stihlo, ale na stole se skvěla rozložená šachovnice. A zřejmě to bylo málo, protože dál trčel u pracovní desky, kandidující na mudlovskou kuchyň amerických hospodyněk z padesátých let a nevěřícně zíral.
„Černé nebo bílé?“
Polknutí. „No… bílé, ale Snape já…“
„Typické, jak jinak,“ přerušil začínající a nepochybně pitomou litanii oslovený a znovu namířil prstem na volnou židli.
„Nechcete se posadit, Pottere? V této pozici a vzdálenosti by ta hra mohla být poněkud nepohodlná.“
Harry po krátkém zaváhání přistoupil stylem na smrt odsouzeného ke stolu a odevzdaně si cosi mumlal.
O tři hodiny a dvě prohry později se cítil jako naprostý tupec – v čemž ho zdárně utvrzoval samolibý výraz na Snapeově tváři.
„Ještě jednou?“ ozvalo se k jeho znechucení pobaveně. Rychlost, s jakou vystartoval ze židle, když zaslechl známé ťukání na okno, byla impozantní a donutila Severuse k dalšímu spokojenému úšklebku, který přešel v mírně znepokojený výraz. Potter, se sovou na svém rameni a krátkým pergamenem v ruce, se k němu otočil, a neutrálním tónem prohlásil:
„Budeme mít návštěvu.“
A/N: Omlouvám se své kolegyni i vám – čtenářům – za dlouhou prodlevu.
Komentáře
Přehled komentářů
Dámy, děkuji za vaše milé a potěšující komentáře. Vím, že některé z vás mají estranky radši, přesto, kdyby se někdo chtěl přesunout na wgz. tak to tam víc "žije", jsou tam i povídky jiných autorů, které nejsou tady. Například nově dvě už dokončené od assez (HP/SS).
Jinak ještě jednou díky a moc ráda vás vidím jak tady, tak na wgz. :-)
Šalalalala lala la lalala... :D
(Gigi..., 24. 10. 2010 17:21)Perfektní... Severus se z toho hezky vykroutil... :) had jeden slizkej... :D jsem zvědavá koho to tam čerti nesou... ti dva mají spoustu práce sami se sebou... :) a ještě jim tam přibude další? :( jsem zvědavá, kdo to bude a kdo případně první vytáhne hůlku... děkuji za pokračování... :)
......
(samba, 24. 10. 2010 9:36)To je skvělí ,že zas píšeš.Tahle povídka je moc povedená a já se strašně těšim na pokračování.Jen pěkně prosím,ne za tak dlouho.
=oD
(Ketrin_b, 14. 10. 2010 12:25)JÉÉÉ NAPROSTO PARÁDNÍ...MUSELA JSEM SI SICE PŘEČÍST POSLEDNÍ KAPITOLU ABYCH VĚĚLA NÁVAZNOST, ALE JINAK NAPROSTO SUPROVÍ....KDO PAK NÁM TO ASI DORAZÍ?? ... UŽ SE NEMŮŽU DOČKAT POKRÁČKA... :oD
:-)
(a-sisi, 24. 10. 2010 17:27)