Kapitola pátá
KAPITOLA PÁTÁ:
Harry po svém rozhodnutí jen mlčky přikývl a gestem ruky dal najevo, že Severuse poslouchá, že má jeho plnou pozornost. Starší muž zůstal stát u krbu, otočený čelem k fotografiím a zády k místnosti. Vypadalo to, jako by celou svou pozornost upřel na obrázek Lily a jejího syna.
„Zkrátka bych se chtěl omluvit – bez velkých cavyků. Za minulost, za to co jsem udělal, i za to že jsem se ne vždy zachoval… řekněme… korektně.“
Harry mlčky zíral na mužova záda. S tímhle… s něčím takovým se setkal poprvé a popravdě nikdy by neřekl, že se mu omluví SNAPE osobně. Něco bylo jinak. Jinak, než by být mělo.
„Proč… co se stalo?“ otázal se bezradně, protože mu zoufale chybělo jakékoli vodítko, které by ho v téhle situaci navedlo na správnou cestu.
Ramena v jeho zorném poli se pokrčila v rádoby ležérním pohybu.
„Ve vězení máte čas nad věcmi přemýšlet, zhodnotit je. Ostatně – tamější prostředí tomu přímo nahrává.“
Harry si unaveně promnul spánky. „Co se tam dělo?“ vypadlo z něj opatrně.
Severus se odlepil od krbové římsy a se sotva znatelným kulháním se vrátil do svého křesla. Na muže před sebou se ani nepodíval, upřel svůj pohled kamsi nad jeho hlavu. Harrymu se to celé přestávalo líbit. Vlastně se mu to nelíbilo už dlouho.
„Řekněme, že skutečnost… zkrátka fakt, že vězení a jeho ostrahu převzali od mozkomorů kouzelníci – ačkoli jistý počet těch potvor tam stále je – ještě neznamená, že se zlepšily praktiky při zacházení s vězni. Ale člověk vám neumí vysát duši, ani vás zbavit myšlenek na pocity štěstí nebo spokojenosti, které jste kdysi … někde ve svém životě zažil. Člověk je tvor složený z mnoha vrstev a právě ty nižší vrstvy lidského charakteru…ty dostaly v Azkabanu kýženou svobodu.“
Harry si chvilku přebíral nově získané informace. Když mu to následně došlo, zmohl se jen na:
„To nemyslíte vážně!“ vykřikl rozhořčeně a prudce vstal. „Chcete mi tvrdit, že novou azkabanskou módou je mučení lidí?! Fyzické… psychické… nebo oboje?!“ s přímou úměrou toho, jak postupně zvyšoval hlas, začal i neklidně přecházet po místnosti. Severus ho ze svého křesla (v kontrastu s tím?) klidně pozoroval.
„To je vězení, tam se nechodí za odměnu,“ prohlásil suše a být to v jiné situaci, možná by se i bavil mírou konsternovanosti a nevěřícnosti, která se tak zřetelně odrážela ve tváři mladšího muže.
Harry cosi nesrozumitelně zaprskal, a pak pokračoval ve svém urputném prošlapávání koberce.
„To je jedno! I vězení má být humánní a… má dodržovat lidská práva!“
Tak teď už se Snape málem rozesmál. Ironickým smíchem.
„Nebuďte tak melodramatický, Pottere. Nevím, kde jste tyhle vznešené řečičky slyšel, ale ujišťuji vás, že realita je skutečně odlišná. Čemu se vlastně tak divíte? Copak vám kmotr neřekl, jak to v Azkabanu chodí?“ zeptal se věcně a lehce povytáhl obočí. Harry se ve svém pochodování na okamžik zarazil. „Jistě, že řekl. Jenže jsem myslel… že když po válce… odvolali mozkomory… Prostě to měl být krok k tomu, jak to místo zbavit nálepky pekla.“
Severus si to celé vyslechl a pak poklepal ukazováčkem o dolní ret.
„Ty vaše nebelvírské teorie jsou vždy tak úchvatné!“
V reakci se mu dostalo jednoho zmučeného zeleného pohledu.
„No tak, Pottere. Jestli se má někdo tvářit zmučeně, tak jsem to já. Koneckonců – ani bych to nemusel předstírat,“ dodal s jistou dávkou ironie, „podívejte, chtěl jsem vám tím vším říct jen to, že…“
„Copak na to nemají nějaké předpisy?! Nic jim neukládá, jak se mají chovat?!“ skočil mu zklamaný hlas do řeči a Severus si uvědomil, že mladému zachránci kouzelnického světa zřejmě vzal další cenné představy o tom, jak to v životě funguje. Jak by to mělo fungovat.
„Předpisy? To nevím,“ spustil pomalu, „ale vypozoroval jsem, že se tam v dozorcích probudí primitivní agresivní pudy, které má ovšem v sobě každý z nás. Připomnělo mi to princip, na jehož základě fungovaly jednotky SS za druhé světové války.“
Harry na něj vytřeštil oči a zdálo se, že alespoň na okamžik zapomněl na své zklamání, či co to bylo.
„Za druhé světové… odkdy vy tak dobře znáte mudlovské dějiny?“
Severus se ušklíbl. „Tak dobře? No, vidím, že se toho moc nemění. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejstrašnějších konfliktů lidstva, který se dotkl i kouzelníků, nepokládal bych jeho znalost za jaksi mimořádnou. Ale abych to uvedl na pravou míru,“ dodal neochotně (zřejmě by Harryho rád zanechal v přesvědčení, že se opět projevil jako ukázkový idiot), „jedna z mála věcí, která se v tom „kouzelném“ prostředí dá dělat, je číst. A jelikož mají velmi rozsáhlý seznam kouzelnických knih, které se tam studovat nesmějí a většinu těch, které jsou povolené jsem již samozřejmě četl, byl jsem nucen přesídlit na mudlovskou literaturu. Místy jsou to šílené braky, jakési sladkobolné žvásty. Ale literaturu faktu… tu nemají mudlové špatnou,“ vysvětlil nezvykle ochotně. „Kingsley mi tedy jednou za čas donesl novou várku knih, knihovna tam skutečně není, ale návštěvy mohou…“
Harry, který stál během tohoto proslovu s jednou rukou v bok blízko Snapeova křesla, vykřikl znovu. „Ministr! Chcete mi říct, že tam pravidelně chodil a… nepomohl vám? Mohl přece zlepšit vaše podmínky!“
„Snad mohl, nevím. Ale kdo říká, že jsem o něco takového požádal?“
Harry byl v koncích. Tohle bylo někde mimo rozsah jeho chápání. Beze špetky elánu došel ke svému křeslu a zničeně se do něj svalil.
„Já to nechápu, Snape,“ uniklo mu nakonec trpce a zároveň to znělo i jako prosba o objasnění situace.
„Je to velmi… specifické,“ začal po minutě formulování správných výrazů Severus, „ano, v Azkabanu se běžně používá fyzické mučení i psychický nátlak nebo teror, chcete-li. Na každého, bez výjimky,“ pokračoval s jakousi nemilosrdností i věcností a ignoroval Harryho, který si složil hlavu do dlaní a sotva znatelně jí vrtěl, „já neměl potřebu prosit o lepší zacházení. Ani důvod. A možná, že právě to… ne. Určitě,“ opravil se a na okamžik se odmlčel. „Následky uplynulých dvou let jsou důvodem, proč jsem vám dnes byl schopný říci to, co jsem řekl. Proč jsem se omluvil. Je důležité řešit zbytek?“
Nevypadalo to, že by Harry vnímal. Dál tam seděl s hlavou v dlaních.
„Tak,“ ozval se znovu starší kouzelník, když ho přestalo bavit čekat na odpověď, která zjevně uvízla někde mezi Potterovým mozkem a jeho fonetickým ústrojím, „rád bych nyní viděl ten pokoj, smím-li být tak smělý. Nespal jsem přes dvacet pět hodin.“
Konečně se dočkal alespoň pohledu – i když značně utrápeného.
„Jistě, omlouvám se. Ale musíme po schodech, zvládnete…?“
Snape se zamračil. „Vypadám snad jako nějaká troska, Pottere?“
Upřímně řečeno… v téhle chvíli tady jako troska působil spíš Harry.
------------------------
„Můžete mi to laskavě vysvětlit?!“
Harry vtrhl o hodinu později do kanceláře samotného ministra kouzel jako velká voda. Což by u něj nebylo ani tak zvláštní, ale rozzuřenost, která vyzařovala z celé jeho bytosti… I vždy klidný Pastorek se zatvářil znepokojeně.
„Co máte na mysli, Harry?“ otázal se klidně a rukou naznačil své asistentce, že ano, je to v pořádku, ale zavřít dveře by mohla.
„Třeba zacházení s lidmi v Azkabanu?!“
Kingsley se nechápavě podrbal na nose.
„Zacházení? Co je s ním?“
Vedoucí jeho bystrozorů začal (dnes již asi po dvacáté páté) zuřivě pochodovat před ministrovým stolem. Když promluvil, zběsile při tom rozhazoval rukama a z očí mu sršely blesky.
„Víte, že tam dochází k mučení?“
Pastorek se na okamžik zarazil. „Tak to je trochu silný výraz, nemyslíte?“
Harry se zastavil a zalapal po dechu. Jednou, dvakrát.
„Říkal jste mi, že to vězení projde reformou, nebo jak jste to pojmenoval! Po válce se mělo všechno změnit! K lepšímu! Mučení je nehumánní! Za tohle jsem měl umřít?!“ zařval Harry a bouchl pěstí do leštěné dubové desky, „za tohle?!“ vyřval do světa svou otázku po druhé, a pak máchl rukou s takovým vztekem, že z ministrova stolu odletěl kalamář. Zřejmě plný, ale tomu momentálně nikdo nevěnoval pozornost.
Ministr si muže před sebou prohlížel trochu polekaně.
„Nemyslím si, že by to bylo tak… Azkaban byl vždy tvrdým vězením, Harry. Kouzelnická společnost zastává názor, že drsná nápravná opatření mají ty nejlepší výsledky.“
„Ale i drsná vězení nesmí porušovat lidská práva!“ vyprskl Harry vztekle a bouchl do stolu i druhou pěstí – to když mu neunikl ministrův shovívavý úsměv.
„Nejsme mudlové, abychom se oháněli podobnými vznešenými termíny.“
Harry o dva kroky couvl a pak si Pastorka znechuceně přeměřil. „Tak my nejsme mudlové… víte, co mi řekl? Že mu azkabanští stráže připomínají nacistické jednotky. A pak že nejsme jako mudlové,“ objasnil až nebezpečně tichým hlasem, „často na ně nahlížíme s despektem, máme dojem, jak plno věcí dělají primitivně… ale oni mají, na rozdíl od nás, stanovená lidská práva. A země, které je nedodržují, jsou alespoň kritizovány, když nic jiného. My se nezmohli ani na to, my to ještě schvalujeme.“
Ke konci už téměř šeptal a zíral přitom na ministra s novou tvrdostí v očích.
„Moc by mě zajímalo,“ navázal znovu, „zda je tohle to, za co byl i Brumbál ochotný zemřít.“
Kingsley vzhlížel vskutku šokovaně. A bezmocně k tomu.
„Kladete silná slova do spojitosti se záležitostí, která se týká stovek let trvající tradice!“
„Kašlu vám na tradice! Nesnáším ten pojem! I tradice se musí měnit,“ dodal Harry tvrdě a bez dalších slov přešel ke dveřím. Už měl ruku na klice, když se znovu otočil.
„Ale jedno vám nezapomenu,“ řekl studeně a trhnutím dveře otevřel, „že jste ho v té mizérii nechal,“ dodal a vyšel ven. Neobtěžoval se za sebou zavřít, což bylo poprvé.
A Pastorek si tento němý vzkaz snadno přebral. Ztratil jeho respekt.
Nebo minimálně jeho podstatnou část.
A/N: Tak v této jsem podrobila kritice kouzelnickou společnost – nebo alespoň její část, ačkoli jsem to původně vůbec neměla v úmyslu. Ale když mi assez řekla něco ze svých nápadů na budoucí děj povídky, snažila jsem se je začlenit. No a z toho mi vznikla ta kritika… což je nepochybně něco, k čemu se moje spoluautorka vůbec dobrat nechtěla. J
Komentáře
Přehled komentářů
matiak - my děkujeme. :-)
gigi - nechat vzkaz? Jistě, vítáme ho! :-) Asi tak, jen že tam hraje roli i změna v jistých rysech. Díky.
jako vždy... nádherné...
(gigi..., 1. 2. 2010 20:55)tak si tak tady přemýšlým zda mám po každé kapitolce nechat vzkaz ... ano x ne... ano x ne... ano x ne... ano x ne... ano x ne... Ano... mnohokrát děkuji... na Severuse je to více než hodně otevřené vyznání... před válkou by omluvu neřekl ani pod veritasérem... ale před válkou taky nebyl zmrzačen... těším se těším na další
:o)
(matiak81, 1. 2. 2010 11:23)vyborne, damy, ide vam to :o)) diky za novu poviedku, zatial to vyzera velmi slubne :o)).
:-)
(ASISI, 2. 2. 2010 22:22)