Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola třicátá třetí

29. 4. 2009
KAPITOLA TŘICÁTÁ TŘETÍ – AKTIVNÍ PROPOJENÍ MAGIÍ
Láska je lovec, dívka je laní a laň se lovci neubrání.
(
N.N.)
Hermiona si jaksi mlhavě uvědomovala, že i právě TEĎ je obětí jisté části zmijozelské manipulace. Pár vteřin předtím, nežby si vzal její mozek definitivně dovolenou, Severuse prudce odstrčila.
Zírala na něj neschopna slova, lapajíc po dechu, zatímco on nasadil jeden ze svých nejlhostejnějších výrazů, který měl zřejmě signalizovat něco na způsob: Moje milá, je mi to úplně fuk. *
„Ty,“ začala obviňujícím hlasem, když se konečně nadechla, „jsi mistr manipulace. Tak mi laskavě nevykládej, jak nemám používat ty tvé neumělé, nespravedlivé a patologické zmijozelské úskoky.“
Těch pár vteřin ticha, kterých nastalo, když se Hermiona nepochybně chystala na svou další přednáškovou řeč, využil Severus k rychlému zhodnocení situace.
„U všech svatých, mlč už,“ zabručel, právě když se chystala navázat tam, kde přestala.
V okamžiku kdy udělal jeden rychlý krok k ní, nečekaně varovně pozvedla ruku. S rychlostí, s jakou se zatvářil překvapeně, si nezadala chvilka, kdy se jeho výraz bleskově změnil na známý ironický úšklebek.
Svůj krok dokončil se stejnou sebejistotou, s jakou dělal vše ostatní. Prostě ji chytil za zápěstí, přitáhl k sobě a znovu políbil.
Hermiona neměla sílu se dál hádat. Stejnou měrou, jakou bojovala s jeho arogantním a panovačným chováním, bojovala i sama se sebou. Měla pocit, že pokud ho nechá vyhrát, dá tím najevo, že on má moc porušit její zásady, že má moc nad ní zvítězit. Jenže vlastně netušila, jestli chce momentálně vůbec bojovat. Velké dilema, skutečně.

No, měla-li být upřímná, všechno vlastně vyřešil za ni (a bez porady s ní, samozřejmě) v okamžiku, kdy se jeho ruce ocitly okolo jejího pasu a zatáhly směrem k sobě. Možná až fakt, že se ocitla v jeho silném objetí, způsobil, že mu poprvé polibek začala vracet. Zřejmě ho to uspokojilo, protože cosi nesrozumitelně zamumlal.

Spokojen byl, i když mu vpletla prsty do vlasů, takovým tím svým nevědomým, ale přesto hravým stylem.

Jak se polibek prodlužoval a stával se vášnivějším, oba začali hledat jakousi oporu. Severusovi to z nich dvou asi myslelo víc, protože to byl on, kdo ji začal jemně strkat ke svému psacímu stolu.
Neprojevila sebemenší protest do chvíle, kdy za svými zády ucítila tvrdou dřevěnou hranu.
Následně zareagovala nečekaně bystře.
„Já už k tomu stolu nechci,“ prohlásila se zastřeným hlasem a pohledem hodným ublíženého štěněte.
Severus si pouze nedbale povzdychl a moudře nic nekomentoval.
A právě tato nečekaná zdrženlivost měla pravděpodobně za následek dosáhnutí cíle. (Pokud by to hodnotil zpětně, musel by si blahořečit, skutečně).
„Jistě, stůl asi není důležitý.“                               
Na její tváři byla patrná zřetelná úleva. Chvilkové nepozornosti znovu využil.
Další polibek, tentokrát na krk. Reagovala dle očekávání. Naklonila hlavu na stranu, čímž mu umožnila lepší přístup a slastně zavřela oči.
Komplikace nastala o chvilku později – jak tak putoval svými rty po její šíji, zákonitě dorazil k vysokému lemu jejího svetru. Spokojeně konstatoval, že na tomto kousku oblečení se nachází velké množství jeho oblíbených knoflíků.
Zkusmo rozepnul ten úplně první, který vypadal, že hodlá se svým přísným vzhledem udělat z Hermiony jeptišku.
Majitelka onoho strohého svetru nejevila ani nejmenší známky nesouhlasu.
Spokojeně tam stála, oči stále zavřené a když ucítila, jak jeho prsty zajely pod teplou vlnu, vydala ze sebe pouze zvuk, který mohl vzdáleně připomínat kočičí předení.
Severus byl s reakcí víc než spokojen.
Chystaje se rozepnout druhý knoflík (v tom množství knoflíků měl pocit, že vlastně nikam nepokročil), byl najednou on sám překvapen Hermioninou nezvyklou aktivitou.
Nyní to totiž byla ona, kdo si ho přitáhl blíže a políbil. Samozřejmě neprotestoval, nebyl blázen.
Že náš Mistr dokáže opravdu uvažovat v jakékoli situaci, se ukázalo následně. I v zajetí hlubokého polibku, který ho nenechával chladným, byl schopen obratně manévrovat. Zatím.
Než se Hermiona nadála, byla nucena pozadu couvat směrem z místnosti. Nebránila se, ani neudělala nic, co by ho jakkoli zadrželo až do okamžiku, kdy pod nohama ucítila práh dveří, přes který ji právě neuměle postrkoval. V tom okamžiku se od Severuse odtrhla a s nepřítomným výrazem v očích na něj pohlédla, jako by jí až v tuto chvíli došlo, kam to všechno směřuje.
 
Hleděl na ni zpět s jasně pronikavým pohledem, ve kterém momentálně nebyla schopna číst, ale přesto se jí líbil. Byl totiž tak… zvláštní, těžko popsatelný, přesto kouzelný.
„Hmm?“ vydala ze sebe pouze poté, co se dostatečně vynadívala.
„Hm,“ odpověděl stejně neurčitě. Inteligentní a plnohodnotná konverzace dvou dospělých lidí.
Severus si dal dobrý pozor, aby ani náznakem neprojevil nic, co by se dalo považovat za nátlak.
A tak musel překvapeně zamrkat, když se k němu najednou otočila zády a směle vešla do místnosti, kde zatím žádná jiná žena nebyla, do jeho ložnice.
Tím udala tón věcem budoucím víc než jasně.
Aby nevypadal jako idiot (i když přesně tak se momentálně cítil), jistě, ale přesto rozvážně, ji následoval.
 
                    -----------------------------------------
Prudce se posadila.
„Ježíši Kriste!“
V okamžiku, jako je tento, musí jít i sám Merlin stranou.
„Proboha,“ pokračovala tiše dál, zatímco se snažila… na jednu stranu co nejvíce zorientovat, na stranu druhou chtěla pochopit co nejméně.
 
Hermiona se právě přistihla, jak vylekaně sedí na obrovské, zelené posteli (v tom šeru to nebylo příliš snadné poznat), okolo sebe má jako mumie omotané… prostěradlo? Těžko to identifikovat a ze všech sil se snaží logicky uvažovat. Jak se dostala tam, kde právě je? Aha… lepší bude říci – bez komentáře.
Chvějícími prsty si zajela do vlasů. Je taková pitomá, nezodpovědná… kráva, to je ono.
Velmi neochotně otočila hlavu na stranu do míst, kde by se měl nacházet Severus. Místo bylo prázdné, jak s notnou dávkou úlevy zaznamenala.
Zdeptaně se svalila zpátky na polštář.
Co bude dělat? Už chápala, proč lidé nesnáší ty situace, kterým se říká „ráno poté“. Není nad osobní zkušenost, její matka měla zase pravdu.
Matka...
Vydala ze sebe frustrované zaúpění. Teď nemůže myslet na matku.
Vztekle praštila pěstí do polštáře.
Dobře, dobře… jen klid. Ze všeho nejdůležitější je nepodlehnout panice. *
Co se, sakra, v takovéhle situaci dělá?!
Ok, začne něčím pragmatickým. Třeba… kolik je hodin?
Pohledem začala klouzat po místnosti. Knihy, skříň, knihy… Noční stolek na její straně postele zel prázdnotou, přičemž ten na straně Seve… prostě na té druhé straně obsahoval (překvapivě) knihy, lahvičky s lektvary a vedle nich… Ha! Hodiny.
Aby na ně viděla, byla nucena se k tomu stolku přiblížit. Rychle, jak jen to v tom kusu látky šlo, přelezla na jeho půlku matrace.
Půl šesté čtvrtečního rána, hlásal ciferník v sebevědomém nápisu.
Čtvrtek… to znamená školu.
Pro Kristovy rány, když už je tak blbá, že… no že… netráví noci ve své posteli, proč si nemůže vybrat den, ve kterém by měla volno a mohla se (ne, mohla se POKUSIT) dát psychicky dohromady?
Takže, protože blbá je, adekvátní otázka nyní zní – co si jen počne?!
Tak jinak… každé ráno vstává. Takže vstane i dnes, oblékne se… dojde si do koupelny… dobře, nedojde, tahle koupelna není její… pomocí hůlky si upraví to hnízdo, co má na hlavě… a půjde snídat… Plus – vynechá další vyzývání Pána Boha, stejně je to na nic.
Skvělý plán, opravdu. Jen se odsud nejdřív musí dostat, to bude ten problém.
Jak tak roztěkaně těkala pohledem okolo sebe, všimla si své hůlky v nohách postele. Ležela tam, chudinka, na zeleném sametovém přehozu.
Rychle se pro ni natáhla. Čeho všeho jen byla svědkem?
Z nějakého důvodu Hermioně evokovala něco důvěrně známého, něco, co jí připomínalo jistotu.
Když ji navyklým pohybem promnula v ruce, zarazila se. Cítila z ní něco zvláštního. Jako by síla, která z ní obvykle proudila, byla mnohonásobně silnější.
Pár vteřin na ten kus dřeva zmateně zírala a pak…
„Ale to snad ne.“
Zatraceně! Pokud se nemýlí (a byla si téměř jistá, že ne), dostala se do hezké šlamastiky.
A aby to bylo ještě horší, zaslechla neklamný zvuk otevírajících se dveří.
Nesnáší ráno poté!
 
               ---------------------------------------------
 
 
A/N: Tak… z nějakého důvodu mi tahle kapitola dala poměrně zabrat. Byla psaná asi na třikrát (ano, a přitom je krátká), což obvykle nedělám. Pořád jsem váhala – mám, nemám? A když jsem se definitivně rozhodla, že tedy ano, že mám, tak nastal další problém.
Jak moc to mám… vzít do hloubky, rozumíte mi, že? J
Nevím, jestli to pochopíte, ale dělá mi problém popsat Severuse v intimnějších scénách. Z nějakého důvodu ho před sebou pořád vidím jako chladného, netečného člověka s ironickým úsměškem na rtech.
V rámci tohoto dilema jsem popisnost vynechala, nechte pracovat fantazii. J
Snad nejste zklamáni… V rámci této věci jsem si říkala, že se zřejmě oba ve svých myšlenkách k prožité noci vrátí.
 
Ještě dodatek – v této kapitole jsem si vypůjčila dvě hlášky, které nejsou moje:
*první= Tuto větu říká Rhett Butler své ženě Scarlett na konci druhého dílu románu Jih proti Severu.
*druhá= tak tohle je hláška z filmu Americký prezident. Pro vysvětlení: Americký prezident, v podání M. Douglase stráví první noc (takže i nám se to hodí) se svou přítelkyní (A. Bening), členkou organizace Ochránci země. Asi v pět hodin ráno ho probudí telefon, kdy volá jeden z jeho mnoha poradců a říká něco ve smyslu, že za ním musí hned přijít
(poradce k prezidentovi, nikoli naopak J).
Ona přítelkyně se zatím obléká a když dorazí prezidentův tým (na etapy, velmi zábavná scéna) pronese, zavazujíc si boty něco jako: Pane prezidente, děkuji vám za ty údaje o tuhých palivech. (Omlouvám se, tohle pochopíte, když si ten film pustíte).
Následně si bere kabát, když z tlupy poradců vypadne, ale venku je houf novinářů, kteří zjistili, že pan prezident nebyl přes noc sám.

V rámci poučné debaty, jak se nepozorovaně dostat ven, pronese zcela spokojený a klidný prezident ke svému panikařícímu týmu mnou použitou větu.

 

 

Kapitola 32 Kapitola 33 Kapitola 34
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Prosím, prosím...

(zory, 5. 5. 2009 10:02)

Rychle piš dál!!!

Katrin

(ASISI, 4. 5. 2009 19:32)

Až tak jo? :-)
uffff, jsem ráda. Ha. Setkání jo? No... celá kapitola je jen o tom, co se děje "ráno poté". :-))
Díky.

konečně

(Katrin, 4. 5. 2009 14:37)

Ha, tak jsem vás konečně našla. To jsem ráda, už jsem myslela, že si vyrvu vlasy netrpělivostí! Kapitola byla jako vždy skvěle napsaná a co se týče obsahu, nejspíš není nutné říkat, že mě vývoj situace potěšil. A to, že jsi onu scénu nijak nepopisovala kapitole nijak neuškodilo. Já jsem stejně víc zvědavá na jejich příští setkání "tváří v tvář". Hlavně se těším na Severusovu reakci.

:-)

(ASISI, 2. 5. 2009 16:54)

Ass, díky. Na FF to zařadím pod 12, ale jak říkáš - tady u nás na to zapomínám.
Jitko - díky. Skoro se červenám, jsem áda, že se ti to líbilo. Ještě jednou díky. :-))

no páni

(Jitka, 2. 5. 2009 12:44)

To jsem ráda, že jsem vás našla! Naprosto dokonalá kapitolka. I když většínou nemusím vynechané scény, tak tady mi to sedělo a rozhodně bych neměnila. A pokud se k tomu vrátí, tak to bude o to zajímavější. Líbilo se mi naprosto všechno, ty vtipné hlášky a citáty byly skvělým doplňkem děje - to s tím stolem, knoflíčky, hmm konverzace, V okamžiku, jako je tento, musí jít i sám Merlin stranou. Skvěle jsem se bavila.
A tohle mě opravdu dostalo:
Ležela tam, chudinka, na zeleném sametovém přehozu.
Rychle se pro ni natáhla. Čeho všeho jen byla svědkem?
Prostě skvělá práce!!!

*_*_/

(assez, 2. 5. 2009 10:49)

Jenom: díky za kapitolu.

S upozorněním - tohle by asi fakt mělo mít rating aspoň 12+. Ale uvědomuji si, že sama ty ratingy trochu zanedbávám. Ne proto, že bych chtěla, spíš proto, že zapomenu.

:-))

(A-SISI, 1. 5. 2009 23:28)

Mari - vážně? Díky moc. Mám radost, po všem to "trápení" je to, že naše stránky dál hledáte jdete s námi jako balzám, díky moc. :-)
Bess - víš, že je tady návš. kniha kde jsou všechny tvé vzkazy? :-)
Zodpovědní jsou, ale to nevylučuje. :-)
A jak jsem psala níže - na mimčo nechystám. :-)

Joj!

(Bess C., 1. 5. 2009 22:59)

To mám radooost, že fungujou náhradní stránky, díki, lidi, muselo to bejt dost náročný.
Nejvíc se mi z týhle kapitoly líbila "Hmm-konverzace".
Jinak, celkem překvápko, jsem čekala, že počkaj do svatby...(Sevie je takovej zodpovědnej a ona taky, ne?) Teď ještě aby z toho nebylo mimčo...

Uzasne

(Mari, 1. 5. 2009 22:34)

jeeeeej,som taka rada,ze som narazila na odkaz na tvoje docasne stranky,uz som bola zufala,ze si neprecitam pokracovanie...uplne naj naj naj kapitolka,ja nemam slov...aj s tou postelnou scenou si to dobre vyriesila a ta ich ineligentna konverzacia,ako si to nazvala,ze hmm,tak to nemalo chybu...som zvedava ako to mdzi nimi bude dalej...takze este raz:uzasne napisane,proste si super,mila A-SISI....budem sa tesit na pokracko

sluníčko

(Tereznik, 1. 5. 2009 17:16)

uznej že černá byla nej... :oDD

Jituš

(A-SISI, 1. 5. 2009 16:28)

Díky za odkazy. :-)
Ten popis s dcerou se mi líbí. :-))
Budeme se snažit pokračovat dál. :-)
Zlato - haha. Nenapadej moje oblíbené barvičky... grr....vrrrrrrrrrr :-))

:))

(Jituš, 1. 5. 2009 12:29)

A ještě k tomu praní se o počítač, to je pravda. Při zapínání jakéhokoliv ze dvou počítačů se ozývá otázka "UŽ???", a dcera, která přichází od počítače s nevinným kukučem znamená JE TAM a A už jsem jí četla (a ty ne). TAM znamená buď tady nebo u Sevíka a teď už i u Nadin. Pokračujte v této záslužné práci, těším se na výsledky.

:))

(Jituš, 1. 5. 2009 12:26)

odkazy by ještě byly ale některé jsi určitě četla, přeci jenom se pohybujeme na stejných stránkách.
povídka Difficultates - http://fanfiction.potterharry.net/cze/povidka/3003|Difficultates/
úchvatná povídka Sovogramy
http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=878 (opět Sevie ve své obvyklé roli sarkastického mizery a opět ze strany učitelské boží)
(pracuji léta ve školství, dovedu to ocenit) a podobně laděná ale úplně jiná a bohužel zůstává nedokončená (přesto stojí za přečtení) http://harrypotter.fanfiction.cz/search.php?rsvelikost=uvod&rstext=all-phpRS-all&rstema=66&stromhlmenu=66

Zrzi

(Tereznik, 1. 5. 2009 11:52)

buď ráda, že to není růžová... nebo nedej Merlin tyrkysová... :oDD (ty smajlíky mi chybí, hlavně ten s tím čertovským kukučem... kruciš...)

:-)

(A-SISI, 1. 5. 2009 7:45)

Jituš - :-? Vy se pak doma málem přetujete o počítač, když je kapitolka? (chci smajlíka a jeho udivený výraz!) Jestli ano, pak je to dokonalé, to je pocta. Jo, mimo poděkování za koment ti děkuji za odkaz, co jsi nechala u Sevíka. Tu povídku jsem ještě nečetla. Jestli máš další v zásobě, sem s nima! :-))
Arival - ha! Virtuální drby, jo? :-))
Uffff. Další, které to nevadí, díky. :-)Kdyby to byla Minerva, pravděpodobně by si šla dát citrón na sto způsobů a byla by nadšená. :-))
Děkuju za pochvalu, chci slyšet jen tvůj názor. A když je ten názor kladný, je to skvělé.
VV - dÍky. :-)) Teda... u tebe mi ty smajlíky chybí obzvlášť :-))
Jo, černá barva... To by chtělo předělat vzhled, ale obávám se, že Jimmi toho má už plné zuby. Navíc je pravda, že ta kombinace fialové a šedivé je hezká, to se mi líbí.
Myslíš kde je 34? No... tepre ji musím napsat. Mám půlku 35, ale tuhle ne. Ale snad to o víkendu vyjde... Doufám. :-))

Jucha hej :)

(Zrzka, 1. 5. 2009 1:04)

Dokonalý :)
Až napíšeš ty vzpomínkový myšlenky na inkrominovaný tunel, tak snad napíšu tunelářskou jednorázovku "Co se stalo mezi stolem a ránem"
Ta černá mi chybí, ale co už... tak s chutí do toho a půl je hotovo :) Tak kde to vázne?

ráno za všechny prachy

(Arival, 30. 4. 2009 22:15)

Jak já se bála, že právě tuhle kapitolu prošvihnu! Naštěstí (info)drby se roznesly bleskovou rychlostí a jsem tu! ;) Kapitola je bezkonkurenční, dopadla podle mých představ :D Jsem více než spokojená...
,,U všech svatých, mlč už,"
Tak od téhle věty jsem přestala jen tak číst a začala si to užívat ;) Líbí se mi, že jsi vynechala onu scénu (Stejně je mi úplně jedno jestli byl Severus něžný, drsný nebo co ještě...) Tady jde o ten výsledek :D A reakce jsou přímo boží (Jen doufám, že do dveří právě vchází Severus a ne třeba Minerva :D to by vyvstalo mnoho otázek, co dělá u něco v ložnici :D)
Prostě úplně perfektní pokračování jako vždy... Fakt nevím, co chceš ještě slyšet :D Snad už jen, že i tyhle stránky jsou pěkné... ;) měj se!

:))

(Jituš, 30. 4. 2009 21:00)

Povídka je skvělá, Sevie boží. Jsem taky pro pokračování. Naše představa je určitě hodně "dlouhá" a to jistě nemluvím jenom za sebe. Přiznám se že "naivně" koukám na stránku i několikrát denně jestli náhodou něco nepřibylo. A pokud už přibyde kapitolka, jsme s dcerou rády za dva domácí počítače - jinak nevím kdo by četl dříve.
Pokud nutně někdo chce malého Grangera/Snapea doporučuji pro rozptýlení povídku "Neplač, nemám to rád" http://archiv.potterharry.net/viewstory.php?sid=6695.

:-)

(A-SISI, 30. 4. 2009 17:01)

No... Lianell... měla jsem podobný nápad. Kdyby o to byl zájem... ale asi by to bylo krátké, záleželo by na tom, jaké by byla vaše představa. :-)
Beruško - díky. Film jsi viděla, jo? To je fajn, Alespoń je ti ta scéna jasná. :-)
Ano, Trnka psala o 31 v úvodu, něco se jí nezdá na opravách, nebo co tam to její betující oko našlo. :-)

oooo

(Beruška, 30. 4. 2009 16:52)

jééé, to je hrozně fajn kapitolka.

Chudák Mione, jsem zvědavá na pohled Sevíka na ráno po té.

jj Americký prezident, napadlo mě to, ale vysvětlivka mi to jen a jen potvrdila

jo chybí ti tu kapitola 31