Laskej mou duši I
Takže se hodí dodat, že jde o slash v rozmezí ratingu 12+ až 15 +. Útržky
minulosti se mohou – ale nemusejí – střídat s přítomností.
LASKEJ MOU DUŠI:
Harry co nejtišeji odemkl dveře a vklouzl do ztemnělé místnosti. Pomalu odložil klíče na dřevěný botník a sykl, když se přes veškerou jeho snahu ozvalo slabé cinknutí. Pár vteřin strnule čekal, a když se nic neobvyklého nestalo, s úlevným vydechnutím a stále zachovanou nadějí pověsil svou koženou bundu popaměti na věšák. Stačily dva kroky do útrob bytu a sykl podruhé, tentokrát bolestí – to jak se málem přerazil o cosi, co mu leželo v cestě a co v té tmě nebyl s to identifikovat, každopádně to tam být vůbec nemělo.
Cestou do ložnice, kam zamířil zcela poslepu a po hmatu, se Harry nedbale svlékal a své svršky odhazoval bez kontroly za sebe a vedle sebe. Tímto tempem byl nahý v okamžiku, kdy překročil práh ložnice a po špičkách se šoural k posteli. Pomalu, aby nadělal co nejméně rozvířeného vzduchu, odhodil deku, posadil se a následně se se zatajeným dechem položil. Do koupelny se už neodvážil.
Už už si dovolil začít dýchat více pravidelně a mírně se uvolnit, když se vedle něj ozvalo hluboké:
„Co to bylo tentokrát?“
Harry útrpně stiskl víčka. Kruci.
„Omlouvám se,“ pronesl po vteřině či dvou dusivého ticha, „pracovní povinnosti.“
„Jistě.“
Tiché, ironické useknutí. Pak… ticho. Ovšem ne na dlouho.
„V půl třetí ráno?!“ ozvalo se s marně předstíraným klidem.
Harry stiskl prostěradlo. „Podívej, já vím, že jsem porušil dohodu a mrzí mě to, už se to víckrát nestane,“ zamumlal co možná nejvíc kajícně a ani nemusel příliš předstírat – nesnášel tyhle nepříjemnosti.
Ozvalo se slabé cvaknutí a pokoj zalilo nevítané naoranžovělé světlo.
„To ti garantuju, že nestane. Já nebyl ten, kdo vyžadoval tahle stupidní pravidla, ale já jsem ten, kdo je jako idiot dodržuje – a zjevně sám.“
Harry měl sto chutí odseknout, že tím by si tedy nebyl zas tak jistý, ale při pohledu na Severusův výraz ho chuť rychle přešla.
„Co to děláš?“ otázal se nechápavě, když starší muž bez vysvětlení vstal z postele a začal se prudkými, poněkud trhavě-rozštěkanými pohyby oblékat.
Žádná reakce.
„ Severusi?“
Oslovený si rychle dopnul poslední knoflík na své bílé košili a beze slova vyšel z ložnice ven.
„Se…“ dostal ze sebe v odpověď Harry, aby následně se zaklením vyskočil také a tak, jak byl, následoval Snapea do útrob jejich bytu. Našel ho až v kuchyni, jak rázně plní presovač s rychlostí, která se vůbec nehodila k jeho obvyklé prestižnosti. Pár zrníček se svezlo na zem. Harry se sklonil, mlčky je sebral, jedno si strčil do úst a zbytek vhodil do kávovaru. Když se ozvalo mírné křupnutí – to jak Harry zrníčko rozkousl – Severus ho sjel znechuceným pohledem, zaklapl víko a rázně dvakrát zmáčkl tlačítko. Kuchyní se rozlehl rachot, který jakoby přímo kontrastoval s tíživým tichem přítomných dvou mužů.
„Musíš se tady producírovat nahý?“ ozvalo se skrz hluk mletých zrnek tvrdě a Harry jako kdyby si až teď uvědomil, v jakém stavu u kuchyňské linky stojí v kontrastu s kompletně ustrojeným Severusem.
„Odkdy ti to vadí?“ opáčil provokativně a s pozvednutým obočím se na muže před sebou usmál. Věděl, že momentálně riskuje.
Snape se ironicky ušklíbl, přistrčil hrnek pod trysku a s mírným zakroucením hlavy čekal. Mletí kávy ustalo a vystřídala ho příjemná vůně, linoucí se po kuchyni.
O chvilku později zatáhl za hrneček, objal ho oběma rukama a zády se opřel o kuchyňský pult.
Harry měl co dělat, aby neprotočil oči.
„Severusi, no tak! Přece nechceš někam jít v tuhle hodinu? Pojď, vrátíme se do postele, ano?“ pronesl mírně a nedbal na skutečnost, že to zní jako přemlouvání malého dítěte, aby tu lžíci mrkve ještě spolklo.
„Ty se vrať, kam chceš, mě ze svých plánů vynech.“
Harry protočil oči. „Co ti zase přelítlo přes nos?“
Tak to zjevně nebyla dobrá poznámka, soudě dle rány, s jakou Snape praštil křehkým porcelánem o linku a zlostně na nahého Harryho pohlédl.
„Mě? Nedráždi hada bosou nohou, Pottere.“
S těmito slovy se otočil, odešel a mohl-li Harry dle následujícího cinknutí klíčů a bouchnutí dveří říct, jen tak rychle se nevrátí.
Unaveně si promnul oči, vypnul presovač, vylil nedopitou kávu a zhasl světlo. Pak se vrátil do obrovské a prázdné postele, lehl si přesně doprostřed a s frustrovaným mumláním konečně usnul.
------------------------
„Říkáš – žádné závazky?“ zamumlal Severus a stáhl z Harryho kousek deky.
„Hm… možná jen… nějaká malá… počkej… dohoda,“ vypadávalo z něj poněkud namáhavě, jak se nepříliš úspěšně snažil soustředit.
„Dohoda?“
„Hm… víš jako – pravidla jsou důležitá,“ vyjádřil se Harry s námahou a ačkoli se chtěl od Severuse odtáhnout, udělal pravý opak.
„Jistě, pravidla. Například?“ opáčil tiše Snape s nosem zabořeným někam mezi Potterovo rameno a krk.
„Hm… myslel jsem… tedy chci říct…ha!“ vypadlo z Harryho rádoby objevně a lehce zatáhl za jeden černý pramen vlasů, který měl na dosah, „Když budeme spolu, nebudeme používat kouzla.“
Cítil, jak Severus přestal líbat jeho krk, zvedl hlavu a podíval se na něj z chabé vzdálenosti pár centimetrů nečitelným pohledem.
„Žádná kouzla?“ zopakoval a pozvedl obočí. „Co je to za stupidní nápad? Proč bychom…“
„Protože mi to až příliš připomíná věci, na které bych alespoň na chvilku rád zapomněl, proto?“
Snape nechal obočí klesnout zpět na jeho přirozené místo, vytáhl ruku zpod Potterových zad a podepřel si s ní hlavu.
„Tím nepopřeš, kdo jsi a kam patříš, Harry.“
Frustrované vydechnutí.
„Prosím, ne žádnou psychoanalýzu. Nechci mít v posteli Freuda.“
Severus se ušklíbl. „No, každopádně bych tě nemohl obvinit z Oidipova komplexu.“
„Cti památku mé matky,“ zabrblal Harry a dloubl Severuse do žeber. „Takže? Je to pro tebe přijatelné?“
Vrcholně otrávený pohled.
„Má pán ještě další podmínky?“
„No, vlastně ano. A nekoukej se na mě takhle, Severusi.“
„Jak?“
„Ty víš moc dobře jak. Už to na mě neplatí.“
„Vážně? Že jsem si nevšiml. A odkdy pak?“
„Co třeba od té doby, co jsi po jedné šílené bitvě v hradu zvaném Bradavice málem zemřel?“
Zdálo se, že z nějakého důvodu je tohle ta situace, o které Snape odmítá mluvit.
„Tak ta další otravná pravidla?“
Harry se lehce usmál a nadzvedl se, aby mohl vtisknout lehký polibek do pravého koutku mužových úst.
„V dny, kdy jsme spolu… doma do dvou do rána,“ zamumlal opatrně, přesto však s jasnou razancí, která dávala tušit, že z tohoto nesleví.
„Do…“
„Po dobu našeho vztahu…,“ přerušil Snapeovu nadcházející litanii Harry, „žádné líbání s nikým jiným.“
„Vztahu?“ zopakoval s opět pozvednutým obočím Severus, jakoby ho z celého projevu zaujalo jen to jedno konkrétní slovo.
„Ano, vztahu,“ přikývl Harry – ale to nebylo všechno, „nechci vědět, co děláš ty noci, kdy nejsi se mnou, ale… s nikým se nesetkáš dvakrát“ dodal s velmi jasným důrazem, kdyby náhodou nebylo pochopeno, co tím chtěl říct.
Snape si muže pod sebou chvilku mlčky prohlížel. Z jeho výrazu nešlo vyčíst, co si o vznesených požadavcích myslí, nicméně Harry očekával mnohem větší komplikace, než když se ozvalo neutrální:
„Předpokládám, že to samé platí i pro tebe?“
„Samozřejmě.“
Němé pokývání hlavou.
„Dobrá, pak pokud je to KONEČNĚ všechno, mohl bys…“
Pokojem se rozlehlo lehké zasmání, které přešlo v tiché zasténání.
--------------------------
Harry unaveně odhodil tři plné igelitky vedle botníku, z náruče nechal vyklouznout poštu a noviny, kopnutím za sebou zabouchl dveře, otočil bezpečnostním zámkem a nakonec se pokusil pověsit klíče na nově přidělané věšáčky. Někdy si říkal, že ten mudlovský způsob života nebyl až tak dobrý nápad.
O dvacet minut později tiše mumlal: „Máslo, vejce, mouka… cukr…“ a zmíněné věci skládal na kuchyňskou linku. „Kruci, mám jen normální olej! Severus bude…“
Co že kdo bude, se nedozvíme, protože zamyšlenou samomluvu přerušil hluboký hlas. „Co budu?“
Harry, stojící zády ke vstupním dveřím do kuchyně, se prudce otočil, až mu nově otevřený olej vyšplíchl na pracovní košili, jejíž dlouhé rukávy měl vyhrnuté k loktům. Probodl muže ve dveřích káravým pohledem, načež zdánlivě nesouvisle dodal: „Nadávat.“
Snape si založil ruce na hrudi a opřel se o zárubeň dveří.
„Přirozeně. Preferuji olivový olej. Je mnohem zdravější a…“
„Skvělé! Tak si někdy nakup sám,“ vykřikl Harry a postavil olej poněkud prudčeji, než bylo žádané – protože se objevila další loužička.
„Nesnáším mudlovské supermarkety.“
Prostá, jasná a dráždivá odpověď.
„Já je asi miluju! Takže – nejlepší bude zůstat o hladu, ne?“
Severus se odlepil od dveří, přešel blíž k Harrymu a ironicky si ho přeměřil. „Za á - jídlo se dá objednat i jinak, za bé – tys stanovil tohle stupidní pravidlo, a za cé – já nebyl ten, kdo chtěl začít vařit.“
Za tento „logický“ výčet argumentů se mu dostalo jen ublíženého pohledu, po kterém se Harry beze slova otočil zpět k rozdělané práci.
Snape protočil oči.
„Je tady někde nějaké poživatelné víno?“
Škoda, že neviděl, jak mladší muž přitlačil na nůž, kterým krájel máslo, s větší razancí. Dozvěděl se jen strohé…
„V lednici je bílé.“
„Fajn. Jdu dodělat hlášení.“
Harry na to neřekl nic, počkal, až uslyší cinknutí skla, otevření a zavření lednice následované téměř nepostřehnutelným zvukem vzdalujících se kroků. Teprve poté svěsil hlavu a se směsicí pocitů, z nichž převládaly ty negativní, nůž do másla vrazil z vrchu.
-----------------------
„Ahoj.“
Harry vzhlédl od papírů rozložených po celém svém stole a usmál se na ženu stojící ve dveřích jeho bystrozorské kanceláře.
„Hermiono! Co tady děláš? Tedy ne, že bych tě nerad viděl…“
Oslovená se radostně usmála a nechala se sevřít v pevném objetí. „Neviděl jsem tě už… no pár měsíců,“ prohlásil Harry, odtáhl ji od sebe na délku paže a pozorně se na ni zadíval, „posaď se.“
Mávnutím ruky zavřel dveře, obešel svůj stůl a uvelebil se zpět ve svém křesle.
„Hm…,“ prohlásila Hermiona zkoumavě a namířila na něj prst „co ty kruhy pod očima? Co po nocích děláš?“ optala se a zřejmě jí ani nedošlo, jak je ta otázka nebezpečná.
Zdálo se, že muže dotaz pobavil.
„Včera bylo pondělí.“
Kupodivu se zdálo, že to jako vysvětlení stačilo.
„Ještě vás to nepustilo?“
Harry si povzdechl. Nyní už věděl, že ani přes včerejší brutalitu projevenou vůči máslu nic takového nehrozí.
„Miluju ho, to víš,“ odpověděl pak prostě a tiše. Dostalo se mu za to starostlivého pohledu.
„Miluješ… myslela jsem… doufala jsem, že to je jen takové přechodné…“
„Pobláznění?!“ přerušil ji naštvaně Harry a trpce ji probodl pohledem.
„Pobláznění trvající už přes rok a snášející místy nesnesitelné chování toho, na koho je upřeno? Ne, je mi líto pokud tě - opět – zklamu, ale z mé strany jde opravdu o lásku.“
„To je právě to, Harry! Z tvé strany,“ chytla se na návnadu a významně rozhodila ruce. „A co Snape?“
Pokrčení ramen. „Vždyť víš, jaký je. Vážně myslíš, že by mi to případně řekl? Ale…“ odmlka a pohled nepřítomně upřený kamsi do dálky, „někdy… udělá nebo řekne něco, co… podívá se takovým způsobem, nebo se mě dotkne tak… něžně,“ poslední slovo už zašeptal. Pak prudce zamrkal a mávl rázně rukou.
„Tak nebo tak, já si zatím stojím, Hermiono. A je mi líto, že Ron to nemůže strávit a přenáší své averze i na tebe.“
„Chybíš mu, Harry.“
Neradostný úsměv.
„Opravdu? Není schopen strávit ani to, že jsem gay, natož že jsem se Severusem.“
„Popravdě… tvůj coming out byl překvapující, ale když jsi nám řekl, S KÝM že udržuješ… sexuální vztah,“ dořekla nakonec po malém nadechnutí a zaváhání, „bylo to opravdu šokující. Nenáviděli jste se! A teď s ním děláš… prostě to co děláte, nechci si to moc představovat.“
Harry si nemohl pomoct, ale koutky úst se mu stočily nahoru. Hermionina rozpačitost, skloubená s jasnou nebelvírskou odhodlaností vyložit, co má na srdci, ho téměř dojala. Téměř.
„Je mi líto, ale nevím, jak mu v tomhle pomoci. Tedy – neměl by spíš jako přítel podpořit on mě?! Myslíš, že bylo lehké to všechno přijmout, smířit se s tím? Nebo akceptovat, KDO mě začal přitahovat? A on místo podpory se ke mně zhnuseně obrátí zády a korunuje to tím, že za životní neštěstí jeho sestry mohu jen já. Ani se mi nechce říkat cosi o lítosti, tohle už je jen jeho problém a ano, Severus možná není ve vašich očích ideál, ale v mých ano. Se všemi jeho nedostatky a chybami – kterých není málo a já je velmi dobře vidím.“
Hermiona na něj smutně pohlédla. „Ale co naše přátelství? Byli jsme si tak blízcí…“
„Hermiono! On netoleruje to, jaký jsem, mou přirozenost, něco, s čím nic neudělám! Proč očekáváš, že je v mé moci s tím hnout?!
Další smutný a rezignovaný pohled.
„Chápu.“
---------------------------
„Přestaň tam tak trčet a pojď dovnitř.“
Harry pomalým krokem překročil práh a vkročil do neznáma. Nacházeli se v deseti patrové budově na okraji Londýna.
Zdálo se, že Severus toho má právě tak dost, protože ho rázně chytil za ruku, vtáhl dovnitř a zabouchl za nimi dveře. Mladší muž se užasle rozhlédl kolem.
„Severusi?“ vypadlo z něj a z hlasu mu odkapával jasný příkaz – chci vysvětlení! Zdálo se, že to Snape buď neslyšel anebo (a to bylo pravděpodobnější) to „vesele“ ignoroval.
„V kuchyni chybí něco, co umí dělat pořádnou kávu, ne ten patok, co pijí mudlové. A včera přivezli myčku, když už jsme bez kouzel, ovšem její fungování je mi naprostou záhadou. Abych nezapomněl, chce to nějaké obrazy – možná něco surreálního?“
Harry stál v něčem, co zřejmě měla být malá předsíňka s ústy otevřenými dokořán – jaksi je pozapomněl zavřít – užasle zíral střídavě na Severuse stojícího uprostřed obývacího pokoje a střídavě na částečné zařízení bytu.
„To byla otázka, pokud jsi to nepochopil.“
Konečně sklapl a trhavě se nadechl.
„Surre… co?“
Snape se znechuceně ušklíbl a pak zamumlal něco, co podezřele znělo jako:
„Kulturní barbar,“ ale nahlas dodal: „Výborně, tak tedy surrealismus, myslel jsem si, že budeš souhlasit.“
Harrymu přesto bylo jasné, že si moc dobře uvědomuje slyšitelnost obou vět.
„Severusi? Kašlu na obrazy. Kde to, sakra, jsme?!“ vyhrkl už poněkud netrpělivě a nevěděl, zda si přeje, aby se dozvěděl to, co si myslel, že se dozví.
„Copak to není zjevné?“ opáčil Snape mírně otráveně a pozvedl obočí.
„Ehm?“ oplatil mu Harry stejnou mincí a vyčkávavě se na něj zadíval. „Ne, to opravdu NENÍ zjevné. Táhneš mě v odpolední špičce přes celý Londýn do nějakého cizího bytu… kde to jsme?“
„Cizího? To je náš byt, ty pitomče.“
„Náš… cože?“ Harry se neubránil dalšímu poklesnutí čelisti. Teď, když to opravdu slyšel, když se tušení stalo reálným – tak vůbec nevěděl, jak zareagovat.
Znechucené protočení očí.
„TO-JE-NÁŠ-BYT! Rozumíš? Nebo máš snad problémy i se sluchem?“ odsekával důrazně slova a pichlavě na Harryho zíral. Tomu následně uniklo jen jediné a nepříliš inteligentní verbální vyjádření: „Oh.“
„Nejsem si jist, jestli jsem očekával přesně tohle, ale budiž, když se zjevně na nic jiného nevzmůžeš, budu se asi muset smířit s tímto neadekvátním slovním projevem a…“
‚Co a’ nám momentálně nebude objasněno, protože Harry překonal vzdálenost mezi nimi nečekanou rychlostí a vrhl se na Severuse, kterého tím spolehlivě umlčel v jeho zdánlivě nekonečném monologu.
„Miluju, jak mi nedokážeš nic odepřít.“
Severus se o kousek odtáhl a s úšklebkem odvětil: „Kdo říká, že to dělám pro tebe. Dělám to pro sebe.“
Harry se pousmál a pak uličnicky, jakoby předtím nic nezaslechl, dodal:
„A tohle je poděkování.“
Nato Severuse políbil. Pro začátek.
A/N: Jen bych ráda dodala, že odjíždím na tři týdny mimo republiku, proto nevím, kdy se objeví kapitoly k povídkám. Pokusíme se o co možná nejmenší prodlevu. Děkuji za pochopení a přeji vám všem krásné léto a dovolené – pokud možno bez upečení se.
Komentáře
Přehled komentářů
naprosto úžasný...už se těším na pokráčko... :DD
Naprosto úžasné... :D
(Gigi..., 25. 7. 2010 14:49)Tak nejdříve k poznámce... určitě se neuvaříme, když se tak nehorázně ochladilo... užij si to za hranicemi... odpočívej a naber síly... a pokud jedeš za prací, tak se nepřepínej... teď k "jednorázovce"... naprosto úžasné a vynikající... tak nějak si představuju vztah mezi Harrym a Severusem... mnoho bitev a slovních přestřelek, ale také hezké chvíle a sladká usmiřování... také Ronova reakce se mi líbí... je to proto že si myslím, že v povídkách, kdy všechny své předsudky kvůli Harrymu hned překoná, to prostě není Ron... je výbušný a tvrdohlavý a tohle konkrétní chování se k němu hodí... zatím se mi to moc líbí a snad přehodnotíš svůj postoj a uděláš z jednorázovky poskládané z několika kusů pořádně dlouhou kapitolovku... :)
=oD
(Ketrin_b, 13. 8. 2010 13:59)