Beta se opět překonala (asi si budu muset její časové rekordy začít zaznamenávat :-) ) Děkuji, zlato.
KAPITOLA ČTVRTÁ – „RADOSTNÁ“ NOVINA
Severus si všiml Hermioniných mírně zarudlých očí hned, jak vystoupil z krbu. Seděla na pohovce na klíně rozloženou knihu a zírala nepřítomně do prázdna.
„Takže ti to řekla,“ konstatoval prostě, přičemž si svlékal svůj pracovní hábit.
Přehodil ho přes opěradlo jednoho z křesel na druhé straně místnosti, vrátil se zpátky, takže nyní se jako černý přízrak tyčil nad sedící a dosud mlčící ženou, a netrpělivě potřásl hlavou.
„Posloucháš mě?“
Stočila svůj pohled z toho neznámého bodu, na který vytrvale hleděla, k němu.
Musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do obličeje, tak blízko stál.
„Já tě slyším, Severusi. A ano, řekla mi to. I když ta změna je... jasně viditelná,“ prohlásila tiše a zrak znovu odvrátila. Tentokrát se zadívala na přebal zmíněné knihy.
Nerozhodně se nad ní tyčil (v posledních pár hodinách se mu to podařilo už po druhé) a neměl ponětí, zda je vhodné vůbec něco říkat.
Oči k němu nezvedla, za to k němu mlčky natáhla ruku. Lehce jí stiskl ledové prsty a počkal, dokud na něj nepohlédne.
„Dalo by se...,“ začal, ale přerušila ho rázným zavrtěním hlavy.
„Ne. Ona to tak nechce. Nestojí o to být pokusný králík. Požádala,... abych ti to řekla ještě já.“
Na to už neodpověděl. Pustil její ruku a odešel do ložnice.
--------------------------
O dva týdny později musel konstatovat, že začátek akademického roku je pro ředitele školních institucí hotový očistec. Netušil zda jásat (nikoli veřejně, samozřejmě), že už nemusí před tu bandu dutých hlav, nebo nadávat (velmi veřejně a prudce), že se upsal k něčemu tak pošetilému, jako je ředitelování. A ty otravné sovy! Připočtěme k tomu „laskavou“ Minervu, která se mu s vehemencí sobě vlastní pokoušela udílet cenné a životu rádoby nezbytné rady, Hermionu, která po skončení slavnostní večeře na počest zahájení nového školního roku šla a hodila mu na hlavu seznam zařazovaných prvňáků (nikdy nepochopil, čím si to zasloužil), nebo Elizabeth, která s ním v pravidelných intervalech vedla neproduktivní hádky na téma své „nemohoucnosti“.
A pochopitelně! Vynechat Albuse by byl neodpustitelný hřích. Věčně se culící bývalý ředitel, po jednom z mnoha Severusových výbuchů na téma patolízalů z ministerstva, dobrosrdečně prohlásil, že přesně tohle byl u něj ten okamžik, kdy ke své radosti objevil uklidňující kouzlo citronových dropsů, a že tedy... ano, bude tak smělý a dovolí si Severusovi navrhnout, aby to zkusil taktéž - možná snad s jinou, řekněme... mátovou příchutí? Netřeba dodávat, že ten večer spal Brumbál v podivně pokřivené poloze, jak rám jeho obrazu zaujímal zvláštní úhel.
Bylo to jedno otravné zářijové odpoledne, venku lilo jako z konve, před zdeptaným ředitelem popíjela citronový čaj štěbetající ředitelka Nebelvíru (marně hledal pointu jejího žvanění), když dovnitř jako velká voda vtrhla Hermiona s radostným úsměvem, který u ní už několik týdnů neviděl a přímo se třásla nedočkavostí jim oznámit nějakou evidentně výbornou novinu.
„Jestli jsi mi přišla říct něco takového, jako že ministerstvo dalo všem domácím skřítkům volnost a tudíž jim musíme začít vyplácet mzdu, nechci to vědět,“ zavrčel preventivně a poklepával přitom prsty o desku stolu. Hermiona po něm šlehla otráveným pohledem, náladu si ovšem zkazitnenechala, protože hned vzápětí vyhrkla:
„Víte, co je nového?“
Severus protočil oči. „Jistě. Copak bychom TO mohli nevědět? Všichni jsme měli z věštění ty nejlepší výsledky, já sám si vykládám karty každý večer před spaním a vedle mého kotlíku leží křišťálová koule. Sibyla je můj celoživotní vzor...,“ spustil sarkasticky, načež, když se nezdálo, že by se jeho věru poučný monolog chýlil ke konci, do jednostranné konverzace vtrhla Minerva.
„Toho si nevšímejte, Hermiono,“ ledabyle mávla ředitelovým směrem, „copak nesete za zprávy?“
„Ginny už má miminko!“ vypálila s očividnou radostí dotázaná a k Severusovu nesmírnému neštěstí se okamžitě pustila do nekonečného nadšeného žvatlání s Minervou, které bylo vedeno v jemu ne příliš srozumitelném jazyce.
„To jako... dítě?“ pokusil se zjistit nezvratný rozsah škod a za tuto „logickou“ otázku si vysloužil dva podrážděné pohledy.
„Severusi, opravdu... co jsi čekal?“ opáčila s povzdechem jeho žena a ihned ho (žel Merlinovi), zasypala přemírou podrobností.
„Malý James Sirius je prý hrozně roztomilý. Sice se narodil o trošku dřív, ale oba jsou v pořádku. Harry je nadšením bez sebe a prý se musíme co nejdříve zastavit...,“ ve svém neúnavném brebentění pokračovala, jenže Severus přestal vnímat.
Dobrá… když už je reálné riziko, že se tahle škola Potterů jen tak nezbaví, proč, u všech svatých, musí to mimino dostat zrovna takovéhle jméno?!
„Další Potter,“ zavrčel potichu a pokoušel se ignorovat Albusovo potěšené: „Vida, vida, ten náš chlapec...,“ které se ozývalo za jeho zády.
Po další, jen velmi těžko snesitelné, chvíli se obě ženy konečně uklidnily a projevily dávku civilizovaného chování.
„To je výborná zpráva!“ opakovala asi po patnácté Minerva a tvářila se tak, jako by zjistila, že má doživotně zdarma vše, co má i byť jen vzdáleně něco společného s citronem.
Pak, naprosto bez varování, se její pohled upřel na něj.
„Myslím, že nyní jste na řadě vy,“ vypadlo z ní nečekaně (i když… co je v případě Minervy McGonagallové nečekané?) a spokojeně si je oba prohlédla.
Severus jí věnoval ten nejmrazivější a nejvýhružnější pohled, na jaký se v danou chvíli zmohl. Na bývalou ředitelku to ovšem mělo pramalý účinek, ještě na něj spiklenecky mrkla!
Za to Hermiona jen neurčitě pokrčila rameny a jala se řešit, co by bylo vhodné koupit matce a novorozeněti. Naštěstí ne s ním.
-----------------------------
„Ještě jednou, pane… Halle, nehodlám o tom s vámi diskutovat! Řekla jsem vám jasně – a ne jednou – že fakt, zda je ředitel vaší koleje zároveň ředitelem školy, nic nemění na tom, že bezdůvodně napadat své spolužáky je nepřípustné. Popravdě nevím, čemu na tom nerozumíte?! Odebírám Zmijozelu padesát bodů díky vaší opakované neukázněnosti. A,“ zvedla ruku, aby zarazila přicházející námitku, „může to být víc, pokud mi hodláte odporovat.“
„Nemůžete…“ spustil zmijozelský šesťák s jasným nesouhlasem svůj protest.
„Fajn, navrch ještě školní trest. UŽ si rozumíme?“
Elizabeth ho zpražila ledovým pohledem, který zápětí věnovala i hloučku zvědavců, kteří se zájmem sledovali scénu uprostřed Velké síně.
Pubertální hříšník si svou novou vyučující prohlížel s jasným vztekem a dávkou zášti k tomu.
„To není fér,“ naježil se chlapec nanovo.
Profesorce pomalu docházela trpělivost, navíc začínala být celou situací poněkud unavená.
„Nesouhlasíte-li s mým postupem, je vaším právem zmínit se o tom u ředitele vaší koleje, popřípadě u zástupkyně nebo, pokud chcete stoupat ještě víš, u ředitele školy osobně. Vzhledem k tomu, o koho jde, bych vám navrhovala začít u té první distance.“
Pan Hall měl tu smůlu, že zmíněný pan ředitel si právě tento okamžik vybral k cestě na snídani.
Vplul dovnitř s grácií sobě vlastní, ostentativně ignoroval vše okolo a neklamně se blížil ke skupince uprostřed uličky.
„Co tady všichni stojíte jak hejno hus?“ vyprskl podrážděně v okamžiku, kdy mu nebylo dovoleno přes zástup studentů projít k vytouženému cíli – a on to kafe vážně potřeboval!
Teprve teď, když se hlouček polekaně rozestoupil a spěšně uvolňoval cestu, si všiml Elizabeth, stojící v jeho středu.
„O co jde, profesorko Walkerová?“ zjišťoval bez většího zájmu a snažil se působit spíš rázně, než koženě – ačkoli to druhé velmi přesně sedělo na jeho celkové rozpoložení.
„Máme tady menší rozepři se studentem z vaší koleje, pane řediteli,“ odvětila oslovená klidně.
„Pane Halle, můžete si postěžovat přímo, jak jste si přál.“
Nebohý záškodník se poplašeně rozhlédl po skupince okolostojících spolužáků, pak stočil svůj, nyní už zřetelně nejistý, pohled na Severuse, který do něj zavrtal ten svůj, načež zakoktal:
„Já myslím, že… profesorka byla… nespravedlivá a strhla mi… příliš bodů,“ zajíkal se nezmijozelsky chlapec, přičemž se Severus ještě víc zamračil.
„Kolik?“
„Padesát a tr..trest, pane řediteli,“ dostal ze sebe, navíc, jako třešnička, byl už celý rudý.
„Vaše provinění?“ štěkal Severus dál jako u mudlovského policejního výslechu a nespouštěl z provinilce oči.
Tentokrát se odpovědi nedočkal, mladík jen naprázdno otevíral ústa jako ryba na suchu.
„Pan Hall napadl svého spolužáka bez zjevného důvodu. Navíc k provokacím z jeho strany dochází opakovaně. Plus mi začal drze odporovat, řekla bych, že tento trest je zcela adekvátní,“ opáčila Elizabeth a rukou si lehce přejela po zátylku.
Na první pohled nic neznamenající gesto, Severus v něm viděl něco víc.
„Dobrá, domnívám se, že dalších třicet bodů bude dostatečným upozorněním pro všechny studenty – surovost a odmlouvání profesorům se na této škole netrpí. Školní trest vám prodlužuji na celý týden, paní zástupkyně vás jistě nějakým vhodným způsobem zaměstná. Konec divadla,“ smetl celou záležitost rázně ze stolu, víc si potrestaného studenta nevšímal a jal se vlát k zamýšlenému cíli – kávě.
„Kolegyně? Můžete na okamžik?“ zavolal přes rameno. Elizabeth se totiž stále nepohnula z místa.
„Ano?“ vyhrkla, když ho dohnala. Severus počkal, než budou u učitelského stolu, pak tiše prohlásil:
„Co se děje?“
Elizabeth se posadila na své místo po jeho levici a s předstíraným klidem se natáhla pro šálek čaje.
„Co by se dělo? Ale opravdu, Severusi,“ nadechla se a po ujištění, že je nikdo nemůže slyšet, pokračovala, „někdy bys měl zcela vážně přemýšlet o chování svých oblíbenců. I po tolika letech je to nejčastěji Zmijozel, kdo dělá problémy. Pořád jim nadržuješ?“
Ředitel si unaveně povzdychl.
„Buď si jistá, že každý bod, který kdy dostali, byl velmi rychle odebrán.“
„Hm?“
„Ty taky musíš vědět všechno,“ zavrčel neochotně, „Hermiona.“
„Ach tak, pořád říkám, že je to moudrá žena. Vskutku – lépe sis vybrat nemohl.“
„Každý den se o tom na vlastní kůži přesvědčuji, spokojená?“
Po tomto prohlášení už vypadal, že byl donucen zkonzumovat obzvláště kyselý šťovík.
„A Severusi?“ ozvala se po pár minutách vytouženého ticha.
„Co zase?“
„Slyšela jsem tu výbornou novinu, také jsi tak potěšen?“
Oslovený po ní střelil obzvláště hrozivým pohledem.
„Co máš na mysli?“
„No přece narození malého Pottera,“ zasmála se lehce provokativně a zřejmě chtěla něco dodat ještě předtím, než ji Severus zakleje do desátého kolene. Místo toho jen tiše pronesla: „Au.“
Tentokrát už nechal ředitel vidličku vidličkou, kafe kafem a prudce se na své židli otočil.
Elizabeth se neubránila náhlému chycení za hlavu.
„Myslím, že je ten pravý čas pro návštěvu ošetřovny,“ zakončil snídani nekompromisním tónem, chytil ženu za loket a vytáhl ji do vzpřímené polohy.
Odpustil si i ledové pohledy na zvědavé studenty, tak rychle táhl Elizabeth pryč.
Kupodivu se s ním ani nehádala.
A/N: Jméno James Sirius jsem našla na Wikipedii, v knize samotné je zmíněno pouze jméno James. Jediné ze tří Harryho dětí má na konci sedmičky uvedeny obě křestní jména - Albus Severus. Nechávám tedy první verzi, snad to nevadí.
Další věc, na kterou bych chtěla upozornit je fakt, že beta nastupuje do školy – a to docela daleko od domova, na intr, takže novinek nad hlavu. Tudíž prosím o trpělivost, opravdu nevím, zda zvládneme kapitolu každou neděli. Plus já jdu ještě na část září do práce.
Chudák Seve
(GwenLoguir, 2. 9. 2009 18:27)