Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zdá se ti to nemožné? - KAPITOLA DEVÁTÁ

11. 10. 2009

KAPITOLA DEVÁTÁ – MYŠLENÍ MUŽE KONTRA MYŠLENÍ ŽENY

 

No dobrá.

Těhotná.

To se lehce řekne – těhotná. Ale jak se to stalo?

Vzápětí by si nejraději za pitomost položené otázky nafackoval. Není třeba upřesňovat, JAK se to stalo. Ovšem po letech užívání jednoho a toho samého antikoncepčního lektvaru, který osobně vařil, se očividně někde stala chyba.

Tedy alespoň on si nevybavoval, že by se kdy dohodli na jeho vysazení.

Náhle se zarazil.

Ta vzpomínka přišla jako blesk z čistého nebe.

Bylo to po návratu ze křtin malého Pottera. Ráno před tou slávou nechal flakónek s připraveným lektvarem ležet jako každý měsíc v posledních pěti letech na Hermionině nočním stolku.

Ona si ho už automaticky navykle brala, nebylo třeba upozorňování…

Skvělé.

Celé to do sebe vlastně zapadalo.

Dítě. Malé, řvoucí dítě. Pak malé, žvatlající a otravné dítě. Batolící se pohroma. Slintající mrně. To stvoření bude mít spoustu otravných otázek, jeho malé nenechavé ruce budou úplně všude. Bude si chtít hrát. Bude… světe, div se… prostě nesnesitelně infantilní.

Ale… bude to jeho dítě.

Jenže on má nejčastěji chuť děti zabít. Nebo alespoň proklít. Či přizabít.

A tohle by mu viselo na krku celý život.

Dobrá… pravděpodobně bude nějaký rozdíl mezi někým, kdo bude mít jeho krev a tou bandou pitomců, které učí.

Je tedy možné, že to bude jiné? Tak či tak, s jeho mozkem a mozkem Hermiony to stvoření přece nemůže být úplně tupé, ne?

To byla relativně uklidňující myšlenka.

Ale stejně… mimino! Co s ním bude dělat?! Dá se s něčím tak malým vůbec něco dělat? Kromě toho, že to chce pořád jíst, řvát a spát… a přebalovat?

 

Severus konečně plně docenil tu láhev whisky, ostentativně se tyčící na malém stolku. Po dvou doušcích se mátožně svezl do připraveného křesla.

Co si jen počne?

Hermiona bude nadšená, až to zjistí – o tom nepochyboval. Koneckonců, její pohled na kmotřence mluvil za vše.

Zjevně budou všichni nadšení. Minerva zřejmě na oslavu poručí nechat připravit pro každou kolej obrovský citrónový dort. A pak ho možná i pochválí, takže je na místě otázka, zda se dožije konečné podoby těch odporných cukrovinek. Albus si pořídí extra velký pytel plný dropsů.

No a… raději nemyslet na to, jak se vyjádří tchán s tchýní. Je nějaká naděje, že by u toho nemusel být?

Nulová, odpověděl sám sobě trpce, načež si, zděšen představou všech těch gratulací a ženského nadšeného pištění, nalil další skleničku.

Skutečně… nemá to lehké.

Dobrá, dobrá… když už mu Merlin staví do cesty takové nevyžádané inovace, alespoň se pokusí zvolit co nejlepší taktiku – v rámci pudu sebezáchovy, samozřejmě.

Něco, netušil přesně co, ale zřejmě to nějakým záhadným způsobem bude souviset s tím novým pocitem, který mu otravuje mozek, mu říkalo, že Hermiona by na změnu svého stavu měla přijít sama.

A taky mu to sama říct.

Pak bude moci vyřešit to ostatní.

Hm… když o tom tak přemýšlí, eventuálně by do doby, než ta památná situace nastane, mohl zkusit vymyslet nějaký lektvar na zvýšení psychické odolnosti v případě, že se vinou dávky pomatených hormonů všechno sesype.

Ano, to bude ono…

 

                                               --------------------------

 

„Je všechno v pořádku?“ zajímala se živě Hermiona, když se konečně odvážil vrátit domů.

V pořádku?! Jistě, v nejlepším. Akorát budeme mít dítě, ale jinak si nedělej starosti…

Naštěstí (nebo naneštěstí) mu ani požitý alkohol nerozvázal jazyk natolik, aby kousavou poznámku vyslovil nahlas.

„Hm,“ zamručel neurčitě a váhal, co udělat s tou skleničkou skřítčího vína, které si Hermiona nalila k tomu zdlouhavému a (kupodivu by to uznali oba) nudnému vyhledávání informací.

„Severusi?“ oslovila ho něžným hlasem a s pochopením ho rentgenovala očima, „jestli mi chceš něco říct…“

Jeho život nabírá absurdní rozměry.

Copak tuhle větu neříkají ženy – musím ti něco říct? A pak následuje více čí méně děsivý dodatek?

Teď tady trčí jako troll a uvažuje o vhodné nicneříkající odpovědi.

„Nic ti nechci říct,“ blekotal tupě. Když si ho i nadále prohlížela značně nedůvěřivým pohledem, pod kterým se div nepříjemně neošil, změnil téma jednoduše tím, že přešel přímo k ní, naklonil se nad nejtlustší knihou a s předstíraným zájmem se zeptal:

„Co hledáš?“

Hermiona velmi dobře postřehla jeho rychlou změnu hovoru, moudře to však nechala být.

„Cokoli o historii změn školního řádu Bradavic.“

„Copak to potřebujeme?“

„Říkala jsem si, že by…,“ spustila s nečekaným zápalem, který Severus, pouště vyslechnuté informace jedním uchem tam a druhým ven, využil k rychlému vypití téměř plné skleničky korálově rudé tekutiny.

„... což znamená, že bychom dostáli těm nesmyslným požadavkům ministerské komise… Severusi! To bylo moje víno!“ vyložila mu převratný objev s rozhořčeným pohledem upřeným na prázdnou skleničku v jeho ruce.

„Já myslel, že jsi si chtěla dát ten ´zdravý´ košíček,“ prohlásil nevinně a povytáhl obočí ve snaze vypadat skutečně překvapeně.

„Ten už jsem měla. A taky čokoládové sušenky. Jenže pak jsem si připadala celá přeslazená, tak jsem si dala ještě tohle,“ objasnila tak, jako by to bylo přece úplně jasné.

„A kyselou okurku bys nechtěla?“ otázal se značně sarkasticky. Jenže to si pěkně naběhl.

„Okurku? Hm… myslíš?“ podívala se na něj zvědavě a přemýšlivě zároveň.

„To byl jen takový…,“ začal rychle, jenže to už Hermiona volala domácího skřítka.

„… nápad,“ dodal vyčerpaně.

„To byl právě skvělý nápad, kyselé teď bude to pravé. Já ti nevím proč, ale mám nějakou nezvyklou chuť k jídlu,“ švitořila dál a nevšímala si Severuse, který to celé sledoval s notně útrpným pohledem.

„Nechceš taky?“ dolehlo k němu.

Nepovažoval za bezpečné odpovídat nahlas. Jediným pohledem ji seznámil se svým názorem.

„Jak myslíš. Tvoje smůla,“ pokrčila ledabyle rameny, načež se celá její pozornost upřela jen a pouze k okurkám a láku.

„Moje štěstí,“ zamumlal potichu Severus.

 

                                         --------------------------

 

Druhý den ráno Severuse vzbudily nevábné zvuky linoucí se z koupelny.

No skvělé. Ranní nevolnosti, jak lákavé.

Nelehké rozhodování, zda vstát a projevit účast, nebo se otočit na druhý bok a hrát mrtvého brouka, vyřešila Hermiona sama tím, že vešla do ložnice. V obličeji byla popelavě bílá a jednu ruku si přidržovala na žaludku.

„Vzbudila jsem tě?“ starala se, když si všimla, že ji pozoruje.

„Tak trochu,“ připustil tiše.

„Včera jsem to asi vážně přehnala. Nejdřív sladké, pak kyselé… dobře mi tak. Máš někde lektvar proti nevolnosti?“ vyložila sobě i jemu v podstatě logické vysvětlení svého zvracení.

„Copak o to, lektvar bych měl,“ připustil Severus váhavě. Hermiona si úlevně oddechla.

„Jen ho nejdřív musím uvařit.“ Srazil její naději zpátky na zem.

Nevěřícně povytáhla obočí.

„Ty nemáš v zásobě tak běžný lektvar?“

Jistě, že má. Ale ne onu upravenou variantu pro těhotné!

„Zásoba zrovna došla,“ dělal ze sebe šaška a předstíral, že nevidí její zkoumavý pohled.

„Severusi, co se…“

„Stihnu ti ho uvařit ještě před snídaní,“ přerušil přicházející vtíravou otázku, rychle vstal a tryskovým tempem odplul do laboratoře.

Co se to s tím chlapem, sakra, děje?!

 

                                           ------------------------

 

 

„Minervo?“ spustila Hermiona nejistě u oběda, načež se ostražitě rozhlédla.

Místo pro ředitele bylo stále prázdné.

„Ano?“

„Já… no… hm… totiž chtěla jsem se zeptat…,“ koktala zajíkavě a váhala jak na to.

„Tak se prostě zeptejte. Něco se Severusem?“

Minerva se uměla trefit – a přímo do černého.

„No… vlastně ano. Poslední dobou…,“ odmlčela se, jak hledala správnou formulaci.

Bývalá ředitelka si to vyložila po svém.

„Nerozumíte si snad v manželských povinnostech?“ vypálila přímo, než zamíchala svůj citrónový čaj.

„V čem, že? Ach tak,“ chytla se konečně oslovená, rudá až za ušima, „ne, v tom si rozumíme skvěle. Tedy… Chtěla jsem říct – této oblasti se to netýká,“ ukončila bleskově téma a proklínala své žhnoucí tváře.

Za to Minerva vypadala spíše pobaveně.

„Tak o co jde?“

„Nezdá se vám nějaký… divný?“

„Jak… divný?“

„Prostě… divný.“

„Myslíte jako… jen divný?“

Obě ženy na sebe zíraly s výrazem nepochopení ve tváři.

„Asi takhle – tuhle třeba najednou bez vysvětlení rychle odešel. Prý do ředitelny. Něco dodělat,“ parodovala Hermiona Severusův styl, „jenže předtím tam byl celý den! Když se ho ptám, zda je všechno v pořádku, odpoví takovým tím vyhýbavým stylem. Pak mi dokonce tvrdil, že nemá v zásobě lektvar proti nevolnosti. Severus! Chápete to?“

Mladá žena působila opravdu ustaraně.

„Zvláštní,“ zamumlala Minerva přemýšlivě, „patrně prochází takovým tím mužským těžkým obdobím. Slyšela jsem o tom jednou mluvit Albuse se skoro bezhlavým Nickem,“ pokračovala a spiklenecky se k ní naklonila, „třeba by vám poradil.“

„Duch?“ pochybovala Hermiona.

„No Albus už je na to příliš… dětinský. Chápete, jak to myslím, že?“ sondovala téměř omluvně.

„Jak dlouho může taková mužská krize trvat?“

„Těžko říct. Ale jak znám Severuse, bude mít obzvlášť těžké příznaky a…“

Co a, Minerva nedořekla. Byla přerušena studeným hlasem.

„Až si tady přestanete špitat jako dvě puberťačky o prvním polibku v dívčí umývárně, možná by nebylo od věci jít učit,“ kývl směrem k Minervě, „laskavě se dostavit do ředitelny,“ zopakoval pohyb ke své ženě.

„To už je tolik hodin?“ vykřikla teatrálně starší z žen a čiperně vyskočila. Pod ředitelovým, tentokrát už ne ledovým, ale přímo mrazivým pohledem, pohyb zpomalila a zatvářila se nadmíru unaveně.

Ještě než odešla, využila Severusovo otočení k rychlému špitnutí směrem k Hermioně.

„Ty nejtěžší příznaky,“ opáčila a důležitě pokývala hlavou.

„Kolegyně!“ zavrčel Snape.

„Vždyť už jdu, jdu…“

„Přišel jsi na oběd pozdě, proč?“ vyzvídala Hermiona po Minervině  odchodu s rádoby nezájmem.

„Dojednával jsem si schůzku s ministrem,“ dostalo se jí suché odpovědi.

„Nic jsi neříkal. Něco se děje?“

Kolikrát ještě bude muset tuhle otázku zopakovat?

„Co by se, zase, mělo dít?! Trpíš utkvělou představou,“ vybuchl podrážděně a teprve, když se na něj pár opozdilých studentů zvědavě podívalo, ztišil hlas (předtím je probodl svým zastrašujícím pohledem).

„Jde jen o formality, to je vše.“

Hermiona toho měla právě dost.

„Víš co? Až potkáš mého manžela, řekni mu, že ho shání manželka,“ zasyčela vztekle, hodila na stůl ubrousek, načež kvapně zmizela postranními dveřmi pro učitelský sbor.

„Cože?“ stihl ještě vyjádřit své nepochopení Severus. Odpovědi se už nedočkal. To budou ty hormony, usoudil „moudře“. Bude to muset zkrátka nějak přežít. To už je (těžký) úděl muže.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-)

(ASISI, 17. 10. 2009 12:14)

Callie - děkuju. No právě, že to každá vnímá jinak...
Elzo - :-)) tohle je dokonalá představa!
Bess - :-) Jo, to se mi dobře psalo. Díky.
snapeo - :-) to víš, manželská komunikace - když máš za manžela někoho jako Mistra... :-) Díky.

chacha

(snapea, 16. 10. 2009 12:51)

Šmarjá, moje známá, když byla těhotná, měla šílené chutě - po takových konbinacích jsem se divala, že její žaludek neexplodoval...Tak Severus ví, že je jeho žena těhotná a Hermiona ví, že je její muž divný..divnější než obvykle...hej, to je fakt prdel!!! Tleskám...

Uhaha

(Bess C., 15. 10. 2009 21:36)

Učurávám z totohle:
„Nezdá se vám nějaký… divný?“
„Jak… divný?“
„Prostě… divný.“
„Myslíte jako… jen divný?“

těhotní muži

(Elza, 14. 10. 2009 19:50)

Nadin (a ostatní) - už jsem sice psala na wg, ale nedá mi to: můj muž sice neměl nevolnosti, ale když jsem byla poprvé těhotná, tak se v noci nenápadně vytrácel z postele... až jednou jsem ho přistihla - stál před otevřenou ledničkou, v jedné ruce plnotučnou hořčici, ve druhé velký kus hořké čokolády, čokoládou nabíral hořčici a tuto směsku labužnicky pojídal. Nejhorší na tom bylo, že mi pak šel dát pusu - a ty nevolnosti jsem měla já... ;)

...

(Callie, 12. 10. 2009 21:56)

dobrá kapitola...nie že by som sa bola vkuse smiala, ale musím uznať, že som sa po celý čas usmievala... a k tomu tehotenstvu, ja som v práci obklopená samými ženami... tehotenstvo cme preberali niekoľkokrát a musím priznať, že každá žena má tie pocity úplne rozdielne...

:-)

(ASISI, 12. 10. 2009 20:17)

mia - děkuju. :-)
Gwen - díky moc, mám radost. :-)

Skoro som oumrela dod smiechu

(GwenLoguir, 12. 10. 2009 18:17)

Fakt. Toto je skoror hriech nevydať....

a proč ne?

(mia, 12. 10. 2009 10:48)

já si osobně myslím že je dobrý že o tom Severus ví předem ale že to Hermioně nedocvakne ... už se těším až se to doví heh .... bude velmi zajímavé. jinak skvělá kapitola jako vždy. s tím těhotenstvím ti taky neporadím .... taktéž nemám zkušenosti

:-)

(ASISI, 12. 10. 2009 8:56)

nadin - trefné! A díky za ty kmeny v Africe, mámá pádný argument. :-) No, uvidíme, jak to vůbec dopadne - s tím oznámením.... :-) Díky, nadin. Webg. už je ok... snad.

super

(wixie, 11. 10. 2009 22:57)

Nadin, nemám tušení, ale už mě to vážně vytačí!!! :((( jen čekám, že se zítra vrátím ze školy a ty stránky nebudou existovat :((

:(((

(nadin, 11. 10. 2009 22:51)

No skvelé, webgarden je celý biely, tušíte niekto, čo sa deje??

:)))

(nadin, 11. 10. 2009 22:42)

Ťažký údel muža[19][19]
A keby ešte vedel, aké je ťažké žiť s ním[19]
Počkať, utriem si poprskaný monitor, lebo nevidím čo píšem...
Tie jeho myšlienky!!!
Vôbec nie je divné, že Severus prežíva tehotenstvo. Sú predsa prepojení mágiou, čítala som o kmeňoch(asi v Afrike), kde muž preberá na seba pôrodné bolesti, aby sa žena netrápila a ona porodí bez problémov.
Tak isto môžu mať partneri tehotných žien, ranné nevoľnosti. Samozrejme len tí senzitívnejší, ale Sevík má na to mágiu, nie?
Skvelá kapitolka, to už sa teším, ako Sevík zahrá prekvapeného, keď to Hermione konečne dôjde a oznámi mu to!
[16]
PS: toto som chcela pôvodne dať na wgz, netuším či je to len u mňa, nechce mi načíta´t žiadnu stránku z webgardenu. Žeby náš neznámy dobrodinec znova zabodoval???