Zdá se ti to nemožné? - KAPITOLA OSMÁ
KAPITOLA OSMÁ – V CO VĚŘÍME?
(A CO NOVÉHO ZJISTÍME?)
„A tohle ti odsouhlasil?“
„Hm… po nutném a namáhavém boji, ano. Ale stejně jsme nakonec viděli takové povzbudivé představení, hotovou tragédii,“ brblala Hermiona naoko nespokojeně týden po onom kulturním zážitku a ozdravné procházce.
„Nenapínej.“
„Na programu byl zrovna Hamlet.“
Elizabeth se zasmála nahlas.
„Jaké to veselé představení.“
„Právě. Procházka trvala jenom hodinu, přičemž Severus stěží skrýval nadšení po zjištění skutečnosti, že už mají všechny památky zavřeno.“
Obě ženy se na sebe podívaly s pochopením, aby to následně korunovaly protočením očí.
„Řekla bych, že příště raději vymyslí dárek sám. Akorát je sporné, zda to je výhra nebo prohra. Nechci další sadu leštidel na kotlíky.“
„Počkej… on ti vážně dal sadu leštidel na kotlíky?“
Elizabeth se tvářila, chuděra, dost znechuceně – a to mohla být ráda, že není na místě obdarované.
„Přesně tak. Ještě k tomu byly přibalené nějaké speciální hadříky, nebo co. Nikdy jsem to blíž nezkoumala.“
„Co jsi mu na to řekla?“
Hermiona na ni šibalsky mrkla.
„Pochválila jsem ho, co jiného? Evidentně byl pyšný na to, jak zvládl splnit úkol s názvem – Obdaruj svou ženu - i když by to nikdy nepřiznal, samozřejmě. Když k tomu připočteš mužské ego – přičemž to Severusovo je asi tak dvakrát větší než ego průměrného muže…“
„Jenže když ho pochválíš, bude si myslet, jak to udělal správně…“
„To není všechno,“ navázala Hermiona, „později jsem se, pochopitelně, snažila nenápadně (prsty naznačila ve vzduchu uvozovky) nadhodit, že to byl sice skvělý dárek, nicméně… blabla..,“ odmlčela se, aby si mohla teatrálně povzdechnout, „no… když to nezabralo, nenápadnost jsem hodila za hlavu a šla na to bez okras. Jenže…“
„Ani tohle nezabralo,“ vyprskla Elizabeth, které začínaly téct slzy smíchu.
Hermiona jen suše přikývla.
„Úspěchem budiž, že už se raději zeptá, co má koupit, co chci. A pak trpí. Jako třeba minulý týden.“
Tento malý dámský dýchánek skončil v další salvě smíchu, spíše by se hodilo říci – hotového řehotu.
„Do života by mělo být povinné absolvovat něco jako školu manželství, tohle je celoživotní úmorná práce,“ prohlásila Elizabeth v okamžiku, kdy byla s to zase normálně dýchat.
„Škola by byla málo. To si žádá vlastní mnohaletý výzkum. A osvícené matky jako přípravku.“
„Tak to já už vyzkoumat nestihnu,“ prohodila starší žena nezávazně a natáhla se pro další kokosovou sušenku.
Hermioně po tom prohlášení ztuhl úsměv na rtech. Jak snadné bylo zapomenout…, ne… jak snadno se chtělo zapomenout na tento smutný fakt, halící jejich životy, když tady Elizabeth seděla naproti ní celá rozesmátá a na první pohled vypadala úplně „normálně“.
„Nemluv o tom takhle.“
„A proč ne? Vždyť je to jen popis reality, která je všude tady kolem,“ opáčila nevzrušeně Elizabeth a rukou obtáhla obvod místnosti ve svém zorném poli.
„Já nevím, je to…,“ Hermiona marně hledala přesná slova.
„Aha. Připadá ti, že se to nehodí? Já se smrti nebojím, často je vysvobozením.“
„Nevíš, co je po ní.“
„To si nesmíš připouštět. Vy mudlové věříte, že existuje nebe a peklo?“ zeptala se s výrazem zájmu.
Hermiona zavrtěla hlavou.
„Jen někteří. Spousta lidí nemá otázku víry vyřešenou uvnitř sebe. Věříme, že „něco“ existuje, ale ne vždy to nazýváme Bohem.“
„V kouzelnické společnosti není víra v předem daného Boha tak rozšířená jako u vás. A jsme i tolerantnější,“ mírně si rýpla.
„Já vím.“
Obě se zamyšleně odmlčely.
Jejich tíživé, přesto však přátelské, ticho narušil až příchod otráveného Severuse.
„Pořádáte dámský večírek?“ vybafl nerudně jednou nohou ještě „v ředitelně“, sotva se vynořil alespoň napůl z krbu.
„Když jsi tady ty, tak už moc dámský nebude,“ opáčila Hermiona.
„Kdybyste alespoň konzumovaly něco zdraví nezávadného,“ ignoroval předchozí poznámku a znechuceně přejel pohledem po zbytcích dortů, sušenek a sladkého pečiva.
„Kdybys jen nebyl tak přízemní, chutnalo by ti to taky,“ prohlásila Hermiona provokativně.
„Nejsem přízemní. Nicméně uvažuji hlavou a vím, že…“
„A já radši půjdu, moje přítomnost netřeba,“ přisadila si Elizabeth, sledující ty dvě hrdličky pohromadě.
„… že tahle strava, dá-li se to tak nazývat, je…“
„Škoda, že už odcházíš…,“ mlela dál Hermiona směrem k druhé ženě.
„Copak jste spolu právě nestrávily tři hodiny?!“ tápal Snape nechápavě nad sdělením, že „UŽ“ ten slet čarodějnic skončí.
„Jen dvě a půl, Severusi.“
„Jistě… jen dvě a půl,“ přikývla Elizabeth, aby pak ve stejný okamžik s Hermionou v duetu dodala: „To ty nemůžeš pochopit.“
Dostalo se jim za to velmi ledového pohledu a mrazivého prohlášení, oznamujícího, že se bude nacházet v ložnici.
„Muži!“ rozlehlo se pokojem krátce po Severusově odchodu.
„Ženy!“ prohlásil tiše zástupce druhého pohlaví za dveřmi.
Alespoň nějaká shoda.
-------------------------------
O pár dní později Severus svou ženu pozoroval, jak snáší na stůl knihu po knize a zvětšuje tak mírně nepřehlednou hromadu na své pracovní desce. Od doby, co byl ředitelem, využíval svůj pracovní stůl naproti tomu jejímu málokdy, většina jeho nepořádného chaosu se přesunula do ředitelny, kde také zpravidla pracoval až do večera. Možná by bylo trefnější říci – kde trpěl.
Něco se mu nezdálo.
Jak ji tak pozoroval... ten neurčitý pocit tady byl zase.
A jako v každém z posledních dní byl opět o něco silnější.
„Jak se cítíš?“ zeptal se nečekaně a sám dumal, která síla ho přinutila položit takovou otázku.
Hermiona se zarazila v půli cesty ke stolu a překvapeně se na něj podívala.
„Prosím?“
Už teď sám sebe proklínal.
„Ptám se, jak se cítíš?“
„Jak se cítím?“
„Merline! Ano, přesně to jsem měl na mysli.“
„Severusi? Co se děje?“
To je opravdu za trest, tohle…
„Co by se mělo dít?! Jen se ptám…“
„Jak se cítím, já vím,“ přerušila jeho litanii.
„Sláva. Takže?“
„Připadám si normálně. Jen bych si dala ještě nějaký ten sirupový košíček,“ vypadlo z ní konečně očekávané, načež pokračovala v přerušené cestě.
„Sirupový košíček,“ opakoval potichu, „kolikátý dneska?“
„Nevím. Třetí? Je to důležité? Připadám si jak u výslechu.“
„Třetí košíček… obvykle sní tak dva týdně…,“ mumlal tiše a možná ani nevnímal, že to říká nahlas.
„Severusi!“
Nic
„Severusi!!“
Teprve po druhém zvolání svého jména jí věnoval nepřítomný pohled.
„O co se to tady snažíš?“ sondovala podrážděná, že vůbec neví, která bije.
„Jen se podivuju nad tvou novou zálibou ve sladkém,“ s úspěchem se vrátil k obvyklému tónu a rychle vstal.
„Vždycky jsem měla ráda sladké,“ prohlásila s pokrčením ramen, předtím než usedla za psací stůl.
„Jistě. Musím na chvilku do ředitelny.“
A už si to mašíroval směr krb.
„Co tak najednou?“ stačila za ním křiknout. Bez reakce.
Hm, zvláštní. Že by u něj nastalo to, co je někdy nazýváno jako krize středního věku, nebo ještě lépe – mužský přechod? Jestli ano, tak to se má na co těšit.
----------------------------
Kde se, zatraceně, dá v tomhle hradu v klidu přemýšlet bez toho, aby na něj zíralo několik desítek zvědavých očí?
Samozřejmě… Komnata nejvyšší potřeby.
Její vybavení bylo, poté co tam vkročil, trošku zvláštní. V celé místnosti byl položen vysoký černý koberec, jediné křeslo trčelo přímo uprostřed a vedle něj byl malý kulatý stolek, na němž trůnila láhev Ohnivé whisky s osamělou skleničkou.
Celé to korunoval krb, ve kterém vesele plápolal oheň.
Jak zařízení správně vytušilo, Severus začal samovolně pochodovat sem tam. Bořící se do vysokých štětin koberce, které jeho kroky úplně utlumily.
Tak si to shrňme.
Několik dní má zvláštní pocit, který stále sílí, zejména když je s Hermionou. Tento pocit se nedá přesně popsat, každopádně je pro něj novinkou.
Jeho žena zkonzumuje překvapivě velké množství odporně sladkých věcí, které se nesprávně označují jako jídlo, denně. A má chuť na další.
A jeho právě naprosto nelogicky napadlo, že by si měla o víkendu přispat.
Skvělé.
Ne, on si v žádném případě nemíní připustit to, co mu jeho podvědomí už pár dní namlouvá.
A sice to, že je Hermiona pravděpodobně těhotná.
Komentáře
Přehled komentářů
Bess - diplomku? To je skvělé téma. No já bych řekla, že je i na úhlu pohledu. :-) A díky.
Snapeo - Severus by byl z tvého pohledu na věc jistě nadšený... :-)
Děkuju, jsem potěšená, protože jsem právě tu realistickou romantiku chtěla. :-)
Hmmm
(Snapea, 9. 10. 2009 21:13)Tak tedy, úplně chápu Severuse ohledně těch..ehm..společenských akcí...Ve škole jsem byla nucena absolvovat balet - Popelku!!!Merline, ještě teď se někdy v noci budím hrůzou - vidím bandu individuí jak poskakuje po pódiu v otřesných a úplých trenčkotech....a ještě Popelka...prokrista!!!!! Labutí jezero miluju, ale pouze hudbu, ta mi stačí!!!! A zjištění, že je Hermiona těhotná? To bude ještě jízda - Merline drž si fousy!!!! Skvěle píšeš - úžasné!!!! Nesnáším romantiku - mě by nedonutila rozkvést ani nastěnka - toliko k mé citlivosti, ale ty píšeš takovou ehm...realistickou romantiku!!! Gratuluju!!! A už se těším, co bude dál...
Chichi
(Bess C., 7. 10. 2009 21:18)
Nádhera, jak mu to šrotuje...a ona tak nevinně likviduje sirupové košíčky...
btw. to by mě zajímalo, jak to teda mají kouzelníci s tím posmrtným životem...(musím se přiznat, píšu na Harryho Pottera diplomovou práci, která se zabývá právě aspektama dobra a zla a různejma přesahama či nepřesahama do sféry teologicko náboženské ;)))
:-)
(ASISI, 6. 10. 2009 21:31)
Angel - krásný komentář, děkuju. :-)Mít takové čtenáře je sen.
Gwen - :-) Copak Severus... to je zvláštní živočišný druh.A díky.
mio - :-) to je nadšení... děkuju...
jupíííííííííí
(mia, 6. 10. 2009 20:17)já to tušila, já to tušila a doufám že čeká miminko. to by bylo hezké, a tohle j dobrá kapitola. oslava narozenin byla dobrá a mimi na cestě? jůůůůůů
Na to, aký to je neveriaci Tomáš / truľo
(GwenLoguir, 6. 10. 2009 17:16)je prekvapivo domýšľavý... :D Bude sranda! Hurá! Inak, vraj keď je žena veľa s malými deťmi (Harryho) tak tiež otehotnie :D
:-)
(Angel, 5. 10. 2009 21:38)a máme tu onu radostnou novinu :-))tedy aspoň doufám,že nám ji v dalších kapitolách potvrdíš!jinak kapitola úžasná.nevím,jak to děláš,ale po přečtení každé tvé kapitoly jsem napjatá jak struna (nebo ještě víc) a pak tu skoro každý den sonduju,jestli jsi nepřidala novou.asi jsem závislák :-D
:-)
(ASISI, 11. 10. 2009 20:56)