Zdá se ti to nemožné? - KAPITOLA PATNÁCTÁ
Mám ráda její trefné a přesné názory.
Vaše otázky ohledně Hermiony by měly být zodpovězeny.
KAPITOLA PATNÁCTÁ – POMSTA JE SLADKÁ
„A tady jsou záznamy o úrazu, podepiš to.“
Od jejich „pěkné“ manželské rozmluvy, či co to bylo, uplynuly další dva dny. Hermiona stála u jeho ředitelského stolu, s neurčitým a odtažitým výrazem mu strkala pod nos jedno lejstro za druhým. Severus se, pravda, moc nesoustředil, v hlavě měl totiž akorát podivné chování své ženy. Teď se ale probral.
„Jaký úraz?“ otázal se překvapeně a zvedl k ní, stojící po jeho boku, hlavu.
„Přece pan Curtis, co spadl při famrpálovém tréninku a nadvakrát si zlomil nohu!“
Téměř to na něj vyštěkla.
„Jen papíry navíc, škoda času. Tak ten stupidní sport zakážeme,“ pokusil se o malou provokaci a doufal v alespoň nějakou reakci.
„Jistě, to je tvoje typické řešení,“ odsekla mu prudce a stejně tak se vyhnula jeho tápavé ruce, kterou se ji snažil chytit za zápěstí a přidržet na místě, když se chystala odejít.
„Hermiono…“
„Mimochodem - je třeba něco udělat s těmi skleníky, jinak tam přes zimu všechno zmrzne, kouzla nekouzla,“ pokračovala dál a ignorovala jeho zdeptaný pohled.
„Myslel jsem,“ zkoušel to Severus dál (Tolik trpělivosti, kolik projevil v posledních dnech… to byl jeho rekord, který už zcela určitě nikdy nepřekoná. Případné další těhotenství by už nemusel přežít.) „že bychom…“
Co bychom, už mu nebylo dopřáno dodat, právě v tu chvíli se totiž do ředitelny uráčila dorazit Minerva osobně.
„Nerada vás ruším“ (chápejte – velmi ráda), „ale Hermiono? Jdete obědvat? Po té nemoci jste celá bledá!“ švitořila ta stará intrikánka a ostentativně Severuse ignorovala. Pravděpodobně mu ještě neodpustila jeho nedávnou nezdvořilost. Jakoby snad on byl někdy zdvořilý.
„Ráda s vámi půjdu,“ vyhrkla k Severusově vzteku Hermiona, papíry hodila z vysoka na stůl a bez dalšího vysvětlení se k němu otočila zády.
Severus to celé sledoval s obočím usazeným kdesi vysoko ve svém vlasovém porostu a bezmocně skřípal zuby.
„spolu mohli poobědvat,“ dodal dávno načatou větu frustrovaně, sotva za ženami zapadly dveře. To je na tom tak špatně, že ho ignoruje i vlastní manželka?!
„Nic si z toho nedělej, chlapče. To jsou ty dámské dýchánky, tomu my nerozumíme,“ ozvalo se z jednoho velmi otravného a velmi zvědavého rámu. Ředitel skrz sevřené čelisti s námahou procedil: „Nejsem žádný chlapec, Albusi!“
Po dvou vteřinách ticha, kdy Severus doufal, že se ono ticho prodlouží na dobu neurčitou – žel Merlinovi marně – se ozvalo přemýšlivé – „Dobrá, tak tedy… mladíku?“
Jsou dny, kdy vám život připadá jako jedna velká tenze.
-------------------------
„Poppy!“ zařval (ano, zařval) Mistr lektvarů a se svým impozantním zjevem netopýra vlál po ošetřovně. Hábit se za ním vznášel jako tichá výčitka.
„Poppy!“ ozvalo se po druhé, když se ošetřovatelka okamžitě neobjevila v jeho zorném poli.
„Pro Merlina! Nekřičte mi tady jako na lesy, vzbudíte mi pacienta! Konečně usnul,“ prskala hledaná, sotva se odkudsi vynořila a stanula před pěnícím Severusem, který reálně připomínal lokomotivu Bradavického expresu.
„Koho?!“
„Přece pana Curtise, při famrpálovém tréninku si nadvakrát zlomil nohu,“ odvětila Poppy stylem – co to je za pitomý dotaz?
Tahle věta mu byla nějak vzdáleně povědomá, kde jen to… aha. Zvláštní, jak podobně káravým, ne-li stejným stylem, to obě ženy řekly.
„Popravdě nevím, jak se mu to povedlo,“ mumlala ošetřovatelka dál a starostlivě hleděla na nedaleké lůžko.
Co všichni mají s tím malým tupcem?! Zlomená noha, to je toho!
„Není ten „chudák“ náhodou z Nebelvíru?“ zeptal se ironicky, s jasnou dávkou sarkasmu položenou na slově chudák.
„No ano, je. Jak to souvisí?“
„Tak tady máte odpověď na to, jak se mu to povedlo,“ odsekl, „až ho přestanete litovat, mohl bych si nárokovat chvilku vašeho nesmírně cenného času?“
Na reakci nečekal, prostě se drze vypravil do přilehlé kanceláře. Poppy se zmohla jen na nevěřícné zakroucení hlavou.
„Co pro vás můžu udělat?“ promluvila na tu chodící nálož uklidňujícím hlasem a posadila se za svůj stůl. Severus naopak pochodoval ve skromném prostoru kanceláře sem a tam jako lev v kleci. Popravdě se nezdálo, že by toho chtěl v nejbližší době nechat, což bylo silně znervózňující.
„Co se to s ní děje?“ vypadlo z něj právě v okamžiku, kdy u madam Pomfreyové vrcholilo nutkání začít pochodovat s ním.
„Prosím?“ zadívala se na něj překvapeně, ruce složila na desce stolu a lehce se na židli zavrtěla.
„S Hermionou, samozřejmě! Od své poslední návštěvy tady je… jako vyměněná.“
Aha, tak odtud vítr vane.
„Zkoušel jste s ní mluvit?“ testovala půdu.
Severus se konečně zastavil a pohlédl na ni s výrazem vyjadřujícím, jak moc stupidní se mu tyhle otázky zdají.
„Jistě! Ale to je neproveditelný úkol. Nenechá na sebe ani sáhnout,“ ulevil si roztrpčeně.
„To je obrana, Severusi,“ slitovala se Poppy.
„Obrana před čím?“ nechápal, „chcete mi tvrdit, že… že… o to dítě přišla?!“ to bylo první, co ho napadlo. Ochromený tímto prohlášením se dokonce sesunul na nejbližší židli. „Začala se tak chovat poté, co byla tady… ale to přece… není možné…,“ koktal dál naprosto paralyzovaný situací. V jiné spojitosti by si člověk pohled na koktajícího Snapea musel užít.
„Zadržte, žádný potrat se nekonal,“ mávla rázně rukou.
Souběžně s obrovským pocitem úlevy, který Severuse zachvátil, mu došlo, jak pitomě se právě zachoval. Vždyť by o tom potratu musel vědět.
„Tak o co jde?“
„Jsem nucena to těhotenství považovat za poměrně vysoce rizikové, i když se Hermionin stav upravil, stále ještě je v prvním trimestru, může se stát… cokoli. Musíte přečkat tohle období.“
„Jak dlouho to ještě potrvá?“
„Asi tak měsíc.“
„Měsíc?! To je šílené!“ pronesl zmučeně, načež se prudce postavil a dal se opět do pochodování, „chcete mi tvrdit, že ještě měsíc bude střídavě plakat, v rámci ronění slz mi mačkat hábit a pak mě pro změnu odhánět?“
Byl tak vykolejený, že mu bylo celkem jedno, co ze svého soukromí prozradí, či ne.
„No, později vám bude naopak tvrdit, že je tlustá, nemožná a ošklivá – to jak se bude, ehm… zakulacovat,“ dodala na vysvětlenou, když si všimla Severusova vyplašeně-zdeptaného výrazu.
„Ale Hermiona není ani tlustá ani ošklivá, ani nemožná,“ nějak v tom prohlášení ztrácel logiku.
„Já vím, že není,“ pospíšila si Poppy s ujištěním, „ale bude si tak připadat.“
„Dobrá, dobrá, uvařím si na to období nějaké lektvary, nedávno se objevily nové recepty na uklidňující dryáky…,“ mumlal si potichu, jakoby si dodával odvahy, což bylo v jeho případě značně překvapivé, „před čím se to brání?“
Poppy pracně hledala slova.
„Jak už jsem řekla, to těhotenství je rizikové, Hermiona kolem sebe staví obrannou zeď. Všimla jsem si toho náhodou – když za mnou přišla poprvé, často si pokládala ruce na břicho v takovém téměř ochranitelském gestu. Těhotné ženy to běžně dělají, i když víc si toho můžete všimnout až v pozdějších měsících těhotenství… dobře, tak vy ne, ale ostatní ano,“ ustoupila pod tíhou Severusova mrazivého pohledu, který jasně vyjadřoval jediné – vypadám snad jako někdo, kdo okukuje nastávající matky?!
„Z čehož plyne?“ nadzvedl levé obočí.
„Při poslední prohlídce to neudělala ani jednou. Zmínky o dítěti přešla bez komentáře. Řekla bych, že se snaží psychicky připravit na možnost, že o miminko přijde. Nechce si k němu vytvořit vztah, brání se bolesti.“
Severusovi to celé znělo absurdně, ale budiž, to vyřeší později.
„Jak s tím souvisím já?“
Madam Pomfreyová se zatvářila bezradně.
„Nevím. Hádám, že si chce udržet odstup i od vás. Asi se u ní vytvořil jakýsi paradox – Hermiona se nebojí, že byste to dítě nechtěl, což jsem si myslela původně já…“
„Jak – nechtěl?“ skočil do proslovu nakvašeně Mistr.
„…ona se pro změnu bojí, že pokud o něj přijde, budete jí to klást za vinu. Brala by to jako osobní selhání. Když se s ní snažíte navázat kontakt, nebo se jí dotknout, narušujete tím tu stavbu ochranné zdi, kterou v sobě momentálně buduje s rychlostí rostoucího mraveniště. Pokud by potratila, myslí si, že bude chráněna před vašimi výčitkami, které, jak se domnívá, musejí přijít, plus před částí vlastní bolesti.“
Severus byl tímto tématem zřejmě dostatečně zaujat, zanechal totiž i svého stále se obnovujícího podupávání a rozvážně se zastavil uprostřed jednoho kroku.
„To je celé absurdní!“ oznámil nakonec své převratné mínění.
„Ne pro ni.“
Skvělé.
„Co s tím mám dělat?“
Hleďme, máme tady další epochální inovaci. Severus Snape nahlas požádal o radu. Pravda, požádal je možná příliš silné slovo, ale na výsledném efektu to nic nemění.
„Jednoduše ji podpořte.“
Výborně. Ale jak na to?
------------------------------
Blaise Zabini seděl ve spoře osvětlené místnosti malého, a více chátrajícího než cokoli jiného, domku na pokraji, v poslední době čím dál tím víc turisticky vyhledávaného, Trintagelu.
Změnil se. U tak mladého člověka by se dalo očekávat, že změny na jeho fyzické podobě budou spíše půvabného charakteru, že se z adolescenta stane muž. Opak byl pravdou. Blaise a jeho změny… byly výhradně k horšímu. Působil celkově tak sešlým dojmem, že byste mu hádali o deset patnáct let více. Pravděpodobně to umocňoval i ten, na první pohled zřejmý, výraz – výraz čisté zatrpklosti, frustrovanosti, zahořklosti… a nenávisti.
Ponecháme-li stranou popis jeho smutek budícího zevnějšku, všimneme si opelichaného brku, který svíral v ruce, zažloutlého kusu pergamenu, na který pomalu, ale s o to větším požitkem, umisťoval svá agresivní a výhružná slova.
Cítil, že už to nebude dlouho trvat. Otázkou je, CO. A protože to bylo součástí jeho plánu, víc doufal, než věděl, že ten zrádce Snape ví, s kým má tu čest. Koneckonců – dráždit ho s vědomím, že ten bastard si je dobře vědom, kdo za tím stojí, mu dávalo o tolik větší pocit spokojenosti – spokojnosti sám se sebou – než kdyby měl v hlavě vznešeného ředitele představovat jen jakousi anonymní skvrnu.
Poslední roky… ze začátku bojoval, poslední dobou už ani to ne, se svou zmrzačenou existencí.
Ten hajzl mu zničil život, záleží tedy na tom, co se chystá udělat?
Mohl by ji zabít? Pomalu a s veškerou precizností, které byl schopen? Rozhodně by to bylo zajímavější, než se zbavit jeho – což by mohl být trošku tvrdý oříšek, to musel uznat. Když se zbaví její nečisté krve, zůstane on. Snape, který se bude moci do smrti užírat. Užírat vším. Celým světem. Tak jako se zaživa uhlodával on, Blaise.
Pomalu, s rozvahou, beze spěchu, odložil brk.
Tenhle je poslední.
Jeho příležitost se blíží.
Pomsta je sladká.
Jeho život hořký.
A/N: Líbily se mi vaše úvahy o Hermionině chování, takže doufám, že jsem vám poskytla vysvětlení. Není to „jen“ splašenými hormony. J
Komentáře
Přehled komentářů
není zač :-)
propojení v praxi
(mia, 27. 11. 2009 15:45)
no ... psalas, že propojení je možné třemi způsoby. matka - dítě, záchrana života, láska.
Herm a Seve jsoou propojeni láskou. Herm by mohla být propojena s miminkem tím prvním způsobem a Seve? No přemýšlela jsem, že mi Hermi s malym mimčem před něčím, nebo někým zachránil a to propojilo i jeho s mimčem ....
:-)
(ASISI, 25. 11. 2009 21:54)
Snapeo - :-) jistě, já zase chápu tvůj postoj. Je to asi velice rozdílná problematika. :-)Jsem ráda, že se ti dárek líbil, taky jsme si to psaní užily. :-) A díky.
Gwen - jistě, on by nevyčítal, ale Hermiona momentálně neuvažuje příliš logicky. Ohledně Zabiniho - ano, to by se hodilo. :-) Zatrhnout? Zavřít? Těžko, postaví se na zadní. :-) Díky.
mio - hm, vidíš, zatím neuvažovala. Jak si to představuješ v praxi? :-) A taktéž díky.
propojení magií
(mia, 24. 11. 2009 9:20)uvažovalas o dalším propojení magií? já jen ... nebylo by krásné, mít propojenou rodinku? jinak jako vždy nádherná kapitola
A to je fakt
(GwenLoguir, 23. 11. 2009 18:00)Učenie jej treba zatrhnúť a mierne ju zavrieť v Snapeovom byte, kde sa Zbaini nedostane
Chudák Severus
(GwenLoguir, 23. 11. 2009 17:57)
Úprimne ho ľutujem a Herm s ním. Keby ich človek mohol potdporiť. Inak, Hermin postoj, pri častom Seveho správaní, skroo chápem, ale predsa len tu máš kus iného Seveho.... Tento by jej to nevyčítal aj keby mal neviem akú náladu.
A čo sa týka Blaisa... Snape by sa o neho už konečne mohol postarať! Proste ho...odstrániť..ja viem, som sviňa, ale keď je toho schopný on, sám si to zaslúži.
ale...
(Snapea, 22. 11. 2009 20:59)
No, já nevím, ale já takové chování nesnáším. Chápu - snažím se pochopit, jak se cítí těhotné ženy, ale:
Nemám na to moc nervy! Člověk má strach potom cokoliv říct. Moje kamarádka pořád brečela a počítala kila, která šla nahoru, snažila jsem se jí to vysvětlit se zdravotnického hlediska - nechápala. A ještě k tomu, pokud se jedná o velice rizikové těhotenství (a v prvním trimestru může k abortu dojít samovolně, že) a Hermiona si mýrnyx - týrnyx učí...Nasekala bych jí na prdel!! Moje známá dělala hrdinku a ještě v 8 měsíci machrovala a nosila těžké věci - došlo k odloučení placenty a málem přišla o mimino. Já bych některé ženské fakt vyliskala. Já bývám sice nesnesitelná a to nejsem těhotná, stačí měsíční perioda a utíkejte!! Snažím se Hermionu pochopit a snad ji i trochu chápu, ale sakra, takové cyráty?? A co ten kretén Zabinni? Ježiš ať ho zabijou, stejně se chuderka trápi...Když se prase trápí dostane mezi oči a že je Zabinni pěkně velké prase:-)) Hmm a teď si můj názor přečte nějaká těhotná žena a budu navěky prokleta - no asi ne poprvé:-)) Četla jsem si na tvých druhých stránkách "dárek k výročí stránek" Šmarjá, taková banda v Bradavicích....myslím, že je Snape po této zdvořilostní návštěvě šedivý...Moc povedené!!:-))
magie
(mia, 1. 12. 2009 8:52)