KAPITOLA SEDMNÁCTÁ
KAPITOLA SEDMNÁCTÁ – PRODUKTIVNĚ NEPRODUKTIVNÍ DEBATA
„Opravdu si nemyslím…,“ načala Minerva s vervou sobě vlastní další monolog.
„To nevadí, kolegyně. Momentálně od vás tuto činnost nikdo nevyžaduje,“ opáčil ředitel sarkasticky. Nabyl-li dojmu, že řečené ženu odradí, šeredně se zmýlil. Po jednom ostrém káravém pohledu, který si živě pamatoval i Potter ze třetího ročníku, bez komentáře pokračovala:
„… že byste měl celý den pracovat. Vždyť jste ještě nedobral všechny léky!“
Severus zvedl hlavu od pergamenu, odložil brk a zabodl do zástupkyně pohled à la jehelníček. „Skutečně? A to víte jak?“
Minerva byla, jak se ukázalo, statečná osoba. Mohla trousit cosi o tom, že přece umí počítat a kdesi cosi, místo toho téměř pyšně (!) učinila přiznání.
„Mluvila jsem s Harrym.“
Ředitel už byl z té víc než štědré dávky nebelvírské péče poněkud zdeptán.
„Jak jinak. Vy a Potter mě jednou přivedete do hrobu. Pro vaši informaci, jsem zcela způsobilý přetrpět tu idiotskou práci nad haldou ministerských žvástů,“ zasyčení, doprovázené mávnutím k avizované (velmi velké) hromadě.
„Jen o vás máme starost, Severusi.“
Zavrčení. „Vřele bych vám doporučoval zaměřit pozornost na jiný objekt.“
Zástupkyně věnovala ředitelovým temným kruhům pod očima víc než pochybovačný pohled, načež se zvedla, s tichým mumláním, o rádoby dospělých tvrdohlavcích a rychlým protočením očí směrem k Brumbálově mrkajícímu portrétu, bez dalších komentářů odplula z ředitelny.
Snape v duchu úlevně vydechl.
Už to trvalo týden a nezdálo se, že by události v dohledné době měly nabrat jiný směr. Naopak – Potter se kolem něj točil od rána do večera se starostlivou vráskou na čele a nutil mu tady lektvar, támhle jídlo, vlevo odpočinek, vpravo… Merlin ví co. Když umanutě prohlásil, že už tedy bude vstávat, protože déle ležet nehodlá, Poppy jen spráskla ruce, zašustila zástěrou a pronesla něco v tom smyslu, že některým pacientům by měl léčbu nařizovat Starostolec. Za to jeho „ošetřovatel“ vytrvale vyjmenovával svých pět argumentů, či kolik jich nasbíral, ze kterých dle něj jasně vyplývalo, proč by Severus ještě neměl provádět cokoli kromě apatického polehávání. A tak, i když si, samozřejmě, prosadil svou a začal pracovat, musel snášet nechtěné návštěvy ošetřovatelské delegace, která se trousila do ředitelny v pravidelných intervalech a projevovala starost o jeho fyzické zdraví, přičemž on měl dojem, že v dohledné době utrpí těžký otřes jeho zdraví psychické.
„Zdá se mi, že ti ta péče prospívá, chlapče,“ ozvala se za jeho zády po dlouhé době od Albuse souvislá věta. Snape zesinal, brk mu (opět) vyklouzl z prstů, prudce se nadechl, pomalu se pootočil a zmrazil Brumbála jediným ledovým slovem.
„Zmlkněte.“
Zatímco byl zesnulý ředitel pod palbou vší myslitelné Mistrovy mrazivosti, u chrliče, střežícího vstup do ředitelny, se prakticky srazila Minerva s Harrym. Jen co si vzájemně věnovali dostatek zdvořilostních omluv, optal se mladý profesor na to, co ho zajímalo nejvíc.
„Tak co?“ řekl tiše a hlavou pokynul k chrliči.
Minerva mávla rukou. „Co vám budu povídat. Marnost nad marnost.“
Následná výměna pohledů, které beze slov říkaly vše a pravděpodobně měly vyjadřovat nějaké, ostatním těžce pochopitelné, nebelvírské mínění, by stála za zaznamenání.
„Je unavený, neměl by tam trávit celý den,“ brblal Harry, zástupkyně mu svým přikyvováním zdárně sekundovala.
„Víte, co mi řekl? Prý ho jednou přivedeme do hrobu. My dva! Chápete to?“
„Já vím. Cosi podobného si pro sebe mumlá posledních pár dní. Nechápu.“
Duelový povzdech.
„Musím jít, ale pane Pottere, nezapomeňte,“ profesorka na něj důležitě namířila prst, „začátek ledna a s ním jedno významné datum se blíží.“
Minerva spiklenecky mrkla, otočila se na patě a byla pryč.
Harry za její mizející siluetou nechápavě zíral. Co se, u všech svatých, koná začátkem ledna? Jeho dosavadní život si s tím datem nespojoval žádné významné události. Ve vzpomínkách marně pátral po nějaké oslavě, nebo snad výročí, nebo…
Do háje.
Fajn, přizná to - je idiot. (Ale Severusovi tento poučný objev sdělovat nebude.)
Kruci!
Jít s kůží na trh dvakrát za tak krátkou dobu… Kde je nejbližší díra, do které by se mohl po hlavě vrhnout? A kde má vzít další originální dárek?
Harry sám si ani neuvědomoval, s jakou samozřejmostí přešel od zaječích úvah k vymýšlení vhodného narozeninového daru. V jeho přirozenosti zkrátka nebylo místo pro předstírání, že žádné narozeniny vlastně neexistují. Problém spíš tkvěl v něčem jiném – musí si dát pozor, aby to s tím slavením moc nepřehnal. Ve vlastní nadšenosti i touze potěšit, by mohl dosáhnout přesného opaku – a sice dostat Severuse do víc než nepříjemné situace. Proč musí být všechno tak komplikované?
S vědomím, že ho čeká další zkouška ohněm, se vydal do ředitelny.
----------------
O pár hodin později si Harry svlékl svrchní hábit, ledabyle ho přehodil přes opěradlo křesla a zamířil do Severusovy ložnice. Lehce strčil do dveří – pokoj tonul ve tmě. To snad…
Otočení na patě a naštvané předupání napříč místností. Dveře do laboratoře byly pootevřené, pod nimi pronikal proužek světla. No jistě.
„Nemyslíš, že jsi dnes pracoval už dost?“ otázal se káravě, ruce založil v bok a opřel se o dřevěný rám.
Severus bez špetky zájmu o příchozího ztlumil oheň pod kotlíkem a odebral vzorek nechutně vypadající zeleno-hnědé husté břečky.
„Hm?!“ zabrblal Harry s větší razancí a kupodivu se mu povedlo znít opravdu naštvaně. Protože on byl „opravdu naštvaný“.
Snape se po něm krátce ohlédl. „Říkal jsem ti, že nepotřebuju chůvu.“
I on zněl podrážděně. Začínalo to vypadat na klidný a harmonický večer, co víc si přát?
„To tedy potřebuješ! Vždyť děláš pravý opak toho, co dělat máš! Vstával jsi v šest, od půl osmé sedíš v ředitelně, pořádně jsi neobědval a vrátil ses v sedm. A nevečeřel jsi!“ vykřikl Harry a namířil na muže prst.
„A kolikrát jsem dnes zakašlal, to nevíš?“
Jak ironicky to znělo!
„Nevím, ale soudím, že hodně krát.“
Tohle zase znělo sarkasticky.
Severus odložil lahvičku, utřel si ruce do utěrky, otočil se čelem k Harrymu zády opřený o svůj pracovní pult.
„Tak znovu, jelikož xkrát to zjevně nestačilo,“ spustil studeně pomalu, „zatím jsem vždy rozhodoval o svém zdravotním stavu sám a jak vidíš, přežil jsem - i bez tvé péče. Takže, pro Merlina, přežiju to snad i tentokrát. I když se vážně obávám, že pokud tě ten ošetřovatelský syndrom brzo neopustí, nemusí to dobře dopadnout!“
Proslov skončil, Snape se plánoval vrátit ke své práci. A zřejmě by to i udělal, kdyby si nevšiml ublížení, které se rozlilo přes Potterovu tvář.
Muž na něj vteřinu či dvě zíral, pak potřásl hlavou, otočil se a odrázoval pryč.
No skvělé. Co zase řekl? Mistr praštil pěstí o laboratorní desku. O kolik by byl svět a život jednodušší, kdyby existovalo nějaké nařízení, které by minimálně doporučovalo, že nechcete-li přijít o rozum, máte si k sobě pustit výhradně jen příslušníky vlastní koleje. Zcela jistě by k nim nebyl třeba obsáhlý návod k použití, což se o jistých osobách říct nedá.
O myšlenku či dvě později si Severus povzdechl a vyšel z laboratoře. Napůl to očekával, přesto ho to udivilo. Místo toho, aby se Potter vztekle vypařil, jak by se dalo očekávat od někoho uraženého (nebo v jakém rozpoložení to právě byl), seděl zabořený v křesle, pod polovinou těla mačkal svůj hábit, tvrdošíjně zíral před sebe a vztekle podupával nohou.
Snape došel k druhému křeslu, lehce ho natočil tak, aby bylo čelem naproti té vzpurnosti, posadil se, lokty položil na opěrky, prsty lehce propletl v klíně. A čekal.
Ticho se prodlužovalo, Harry pokračoval v podupávání a propalování zdi pohledem, Snape zase zíral na něj a snažil se vymyslet nějakou, pokud možno nekonfliktní, poznámku. Leč co připadá nekonfliktní jednomu, to se toho druhého může s ostrou přesností dotknout. Nakonec, přes všechnu jeho pověstnou výřečnost, z něj vypadlo jen tiché:
„Harry…“
Zelené oči po něm mrskly jedním rychlým ublíženým pohledem, zjevně jen proto, aby se zase mohly vrátit k provrtávání kamene před ním.
Tak druhý pokus:
„Zkus pochopit, že…“
„Nezkusím!“ vyprskl Harry nečekaně, nechal kámen kamenem a obrátil se na překvapeného ředitele, „já mám zkusit, já mám udělat… a kdo se snaží pochopit mě? Nikdo. Já okolo tebe chodím po špičkách, div že si nedělám seznam toho, co smím říct, co smím udělat, jak se smím podívat, nebo jak je vhodné se nadechnout! A co děláš ty? Metáš po mně všechny své „nejlepší a nejsympatičtější“ vlastnosti, a je ti zjevně úplně jedno, jak se cítím!“
Ve světle toho nečekaného výbuchu Snape jemně povytáhl obočí.
„Neřekl jsem, že je mi jedno…“
„Ale prosím tě!“ další přerušení, doprovázené ironickým tónem, „chováš se přesně tak, jako by ti to jedno bylo. A pokud to tak není, tak mi to dej, do háje, najevo. Nemám zájem pokoušet se luštit, co se ti honí v hlavě a pitvat každou tvou větu nebo tvůj pohled, zda se za nimi, náhodou, neskrývá něco jiného.“
Nastalou pauzu, kterou Potter potřeboval k nadechnutí, využil Severus k ostřejší defenzívě.
„Tak tebe se nikdo nesnaží pochopit?“ zasyčel provokativně, „Já nebyl ten, kdo utekl jako malé děcko a několik týdnů si v koutě lízal rány. A než nepochybně dotčeně zamrmláš, jak je nespravedlivé používat zrovna tohle proti tobě, nevracel bych se k tomu, kdybych se nesnažil poukázat na fakt, že právě vědomou ignorací této skutečnosti, ti dávám najevo pochopení.“
Harry vytřeštil oči. Párkrát naprázdno pootevřel a zase zavřel ústa, než o poznání klidnějším hlasem pronesl:
„Možná, že víc než pochopení, je to jen neschopnost o tom mluvit.“
Severus rozhodil ruce do stran.
„Zajímavé, za to ty nadšením nad tímto tématem debaty viditelně oplýváš.“
„Samozřejmě! Protože z tebe přímo tryská ochota mluvit o čemkoli soukromějším.“
Snape se prudce postavil.
„Tohle je kontraproduktivní.“
Harry se ušklíbl. „Pro tebe určitě.“
„Co čekáš, že řeknu?“ ozvalo se studeně. Mistr se zastavil pár kroků od svého křesla a probodával sedícího muže pichlavým pohledem. Podrážděné trhnutí ramen.
„Sakra, Severusi, ty si myslíš, že mám pro tebe připravený slovník vhodných odpovědí?! Že si nalistuješ příslušné heslo vztahující se k něčemu, co jsem řekl a najdeš tam vhodnou reakci? Takhle to nefunguje!“
Teď už z křesla vztekle vyletěl i Harry. Jeho obvyklá mírnost byla ta tam. Stáli naproti sobě mezi nimi tak dva tři metry vzduchoprázdna a měřili se bojovnými pohledy.
„Oproti tomu neproduktivně na sebe štěkat viditelně funguje.“
Z nějakého důvodu se zdálo, že Harry byl ten, kdo potřeboval akutně povolit uzdu svým pocitům.
„Mohla by to být produktivní debata, kdybys byl ochoten se jí zúčastnit.“
„Mám ti to zopakovat?! I to minimum tvé bystrosti odešlo na procházku? Já-nevím-co–chceš-slyšet!“ zavrčel Severus sarkasticky, opět využívající své zažité bodavé poznámky.
„Pro Merlina! Tady přece vůbec nejde o to, co JÁ chci slyšet,“ prskal Harry vztekle, ignoruje zmínku o své bystrosti, ukazováček si namířil na hruď, „ale o to, co TY k tomu chceš říct,“ ukazováček teď mířil Severusovým směrem a zpět od něj přicházelo jen mlčení.
Měl-li by být Snape upřímný, pak by musel přiznat, že vůbec netuší, co kloudného by k „tomu“ měl dodat. A nebylo to (ani tak) nedostatkem výřečnosti jako spíš skutečností, že veškeré poznámky a průpovídky, které mu přišly na mysl, nebyly momentálně vhodné k publikování. Navíc se zdálo, že se do toho svého „funkčního“ hádání oba začínali solidně zamotávat, takže správná otázka v tuto chvíli zněla – Kde je pointa?
„Momentálně k tomu nechci říct nic,“ odtušil s klidnou nezúčastněností, po které se Harry nemohl rozhodnout, co ho vydráždilo víc – zda obsah věty, nebo právě způsob, jakým byla řečena. Tak jako tak, výsledek byl… bouřlivý.
„Co…?! To nemyslíš vážně?“
Snapeův výraz mu prozradil, že ano, myslí to smrtelně vážně a trvá na tom.
„Chceš mi říct, že jsme se dostali až sem, abych se dozvěděl, že ti… to „cokoli“, co nás sem dostalo, nestojí ani za kloudné vyjádření?!“
Nehybně-strnulý pohled. Jak má na tohle reagovat? A protože na tohle odpověď neznal, rozhodl se zřejmě pro tu méně šťastnou variantu – nereagovat vůbec.
Zdálo se, že Potter se momentálně ocitl v zajetí jakéhosi záchvatu zuřivosti. Severus pořádně nepostřehl, jak a kdy se to stalo, každopádně najednou byl Harry ani ne na krok od něj a vypadalo to, že nemá daleko do nějaké nepěkné kletby. Vzduchem lehce projel slabý závan mimoděk uvolněné magie.
Další vývoj situace se stal poněkud nepřehledným.
Potter natáhl ruku, těžko říct, co se chystal udělat.
Severus se mu zadíval do očí, těžko říct, k jakému závěru došel.
V následující chvíli se ocitli v povědomé scéně – boj se změnil na vášeň, byť také bojovnou. Netušili, kdo koho políbil jako první, nicméně to zavánělo jistým déjà vu. Harry nechal ruku klesnout na Severusovo rameno, ten vzal tváře mladšího muže do dlaní. Lehkost a jemnost musela v tomto případě ustoupit nahromaděné energii, vzduch znovu zajiskřil. Harry zasténal a prohnutím v zádech se k Severusovi přitiskl blíž, přidal skousnutí dolního rtu.
Snape cosi zavrčel, ruce sklouzly z tváří až k pasu, kde opět pevně stiskly. Polibek se prohloubil, Harryho prsty se nyní zapletly do vrchních knoflíčků Snapeova hábitu, chaoticky si s nimi pohrávaly. Jejich majitel tomu nevěnoval pozornost do okamžiku, kdy se první knoflíček rozevřel. Nezdálo se, že by Harry postřehnul, jak ruce na jeho těle mírní stisk, posouvají se nahoru a nakonec ho pevně uchopí za ramena. Změnu postřehl až v okamžiku, kdy se probojoval ke třetí knoflíkové dírce a bylo s ním násilně smýknuto pryč. Severus ho od sebe odtrhl na délku paže.
„Dost.“
Harry na záplavu černé před sebou naprosto nechápavě a bez dechu zíral.
„Co… cože?“
Prsty přitisklé na kořen nosu, pohled sklopený k podlaze.
„Teď není…,“ Snape se odmlčel. Opět, zatraceně, opět netušil, co má říct. Ale co věděl bezpečně - má určité zásady.
„Co se… stalo?“ vypadlo ze zmateného Harryho, který na něj dál nechápavě hleděl.
„Tohle není řešení,“ zvolení neutrální reakce.
Nevěřícné uchechtnutí. „To ti možná i odsouhlasím, ale vůbec mi to nevadí.“
Snape na něj ostře pohlédl.
„No co?“ opáčil mladší muž a v povědomém gestu povytáhl obočí.
Unavený povzdech. „Pokud má každá… produktivní debata končit takhle,“ ironický přídech na slově „produktivní“, „nikdy se nikam neposuneme.“
„Á pan Rozumný,“ pronesl suše Harry a snažil se nevypadat ublíženě.
Severus to ignoroval. Jeho argument neodrážel sice přesně to, jak o této záležitosti smýšlel, nicméně v současné chvíli to bylo to jediné, co k tomu mohl dodat.
Potter nechápavě zakroutil hlavou.
„Takže… co budeme dělat?“
Sotva neznatelně povytažený koutek úst.
„Teď? Půjdeme spát.“
Ne, nemohl si pomoct. Musel se smát. Tohle bylo tak… absurdní.
Ředitel sice na nastalé situaci neshledával nic, co by bylo k smíchu, ovšem zdálo se, že když se Harry směje, jeho zlost, či co to před chvíli předváděl, mírně vyprchává.
„Každý do své postele, Pottere,“ dodal Snape vrčivě, když po něm drze rozesmátý muž hodil pohledem, ve kterém se odráželo provokativní blýsknutí.
Harry se pomalu uklidnil, teď zkoumal Severuse s vážným výrazem.
„Opravdu? Chci říct – opravdu vidíš spánek jako nejlepší návrh?“
Ne!
„Ano.“
„Dobře.“
Sice prý dobře, ale pěkně neochotně.
Díky Merlinovi. Severus byl unavený, na další… debatu se necítil dostatečně duševně v pořádku.
Harry na něj ještě pár vteřin zamyšleně hleděl, pak tiše dodal:
„Nezapomeň si vzít lektvary. Uvidíme se ráno. Dobrou noc.“
Přešel těch pár kroků ke krbu, natáhl se po letaxu a bez dalších skrupulí byl pryč.
Tvrdé dopadnutí do křesla, lokty položené na kolenou, hlava sevřená v dlaních. Jak se mu podařilo… dostat se do této situace?
A/N: Tato kapitola si, prosím pěkně, žije svým vlastním životem, zejména od Harryho večerního příchodu a na autorku nebere moc velký ohled. Autorka sama doznává, že to shledává velice zajímavým, nicméně přesto doufá, že občas kapitoly – a posléze klávesnice – budou poslouchat vydané pokyny.
Komentáře
Přehled komentářů
Gigi - no, návod sice ano, ale je potřeba zapracovat na celkové vzájemné komunikaci. Severus je docela pověstný svou vypracovanou schopností sebekontroly, a ani v mých povídkách to není jinak. :-) Děkuji za další milý komentář.
Ano... :)
(Gigi..., 24. 1. 2011 13:05)Konečně se k sobě znovu přiblížili... :D a čekání stálo za to... pokud Severusovi někdo v dohledné době nedá návod na nebelvíry, tak to s ním opravdu vypadá bledě... :( a o Harrym se může říct totéž... oba se bez návodů zničí... ale nakonec to kluci vyřešili elegantně... vypnout mozek a nechat vládu jen a jen tělu... :) i když Severus na tom přenechání vlády musí ještě pracovat... :)
:-)
(A-SISI, 24. 1. 2011 21:55)