Mám tady pro vás malou informaci. Asi jste si všimli, že si v poslední době „stěžuji“ na nedostatek múzy. Píšu a přidávám kapitoly v relativně pravidelném intervalu zhruba rok a půl. (Prosím za prominutí ty autory, kteří vydrželi rychlé a pravidelné tempo déle a neztratili svou kvalitu. Jim se omlouvám proto, že já se na tento fakt odvolávám jako na jeden z možných faktorů svých nesnází.) Myslím si, že přišel čas na malou pauzu.
Toto rozhodnutí jsem odkládala a nechtělo se mi do toho, ale když mi lidé, jejichž úsudku věřím, řekli věci, které mi jen daly najevo mé vlastní tušení…
Pokud budu psát dál, i když cítím, že to není ono, bude to na nic – jak pro mě, tak pro vás. Jednou bych se na své povídky chtěla podívat s pocitem, že jsem v době jejich psaní cítila, že lépe je zkrátka nenapíšu. A teď ten pocit nemám. Z toho důvodu se povídka Zda smím jít blíž… zda smím jít dál na nějaký čas POZASTAVUJE. Nekončí, jen se na chvilku odmlčí. (Možná na tom všem má svůj podíl i fakt, že jsem u této povídky zvolila jinou strategii psaní než u Co se ti zdá nemožné, není nereálné. Třeba je tahle nová strategie v systematice psaní kapitol jaksi nepodnětná. Nebo taky ne a chyba je jen a pouze v mém dutém mozku.)
Ráda bych zdůraznila, že pauza se týká mé povídky – Zda smím jít… Co se týče povídky Mezi svými osudy, její… osud může, ale nemusí být stejný. Rozdíl mezi psaním těchto dvou povídek spočívá v tom, že assez mi vždy může svou kapitolou (ve které by čistě teoreticky mohla obrátit děj jedním souvětím) přihrát nečekanou inspiraci, kterou bych bez jejího přičinění neměla. Zkrátka – víc hlav víc ví.
Nerada bych uváděla nějaký časový horizont, od kterého by se měla odmlka odvíjet. Zkrátka až to zase půjde, tak to půjde. Čistě teoreticky to beru tak, že múza toho má dost a potřebuje… třeba lázeňskou péči. Odjela tedy (do mě neznámých) lázní pro múzy, kde se jí dostane parafinových zábalů. J A vodních střiků. Lázně bývají delší než týden, ale zase nejsou nekonečné. Střiky po čase omrzí a korzování po promenádě také. Jak znám svou múzu, bude neposedná a oni jí ještě rádi pošlou domů.
Pro vás, čtenáře:
Vážím si vaší přízně, ačkoli jsem zřejmě o dost z vás přišla tím, že jsem změnila žánr povídky z kategorie het na slash. (Děkuji zde assez. Ona už bude vědět za co.) Nebo to třeba není tím, nevím. Zkrátka – pro všechny, kteří k nám na stránky dál chodí a čtou (v ještě lepším případě i komentují) – doufám, že vydržíte a potkáme se při pokračování povídky. Budu se těšit.
Sis
:-)
(ketrin_b, 7. 3. 2010 18:05)