Kapitola dvacátá osmá
24. 4. 2009
KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ – NEVERBÁLNÍ MAGIE
„Ne, znovu.“
„Už se nedokážu soustředit!“
„Po půl hodině? Jak jste bojovala ve válce?“
„Jde-li vám o život, dokážete věci, o kterých si normálně myslíte, že jsou nemožné!“
„Děkuji za poučení, k vašemu nezměrnému překvapení jsem to zažil.“
„To je vážně novinka. Když už jsme u toho – já zas tak dobře nebojovala. Při Bellině mučení jsem se nedokázala bránit.“
„Což vám jistě zachránilo život, nesnesla odpor. Dost řečí, prostě-to-zkuste-znovu!“
Stáli každý na jedné straně učebny lektvarů, pár lavic bylo odsunutých na stranu. Hermionina hůlka byla bezpečně schovaná v Severusově kapse a ona tím směrem každou chvilku upřela žádostivý pohled. Ignoroval ho. K dobru mu budiž, že ani jeho hůlka nebyla v dohledu.
Opravdu byla unavená. Měřila si ho naštvaným pohledem. Jak mohla všechna kouzla, přicházející v rychlém sledu, odrazit neverbálně a bez hůlky? Copak je nějaký Superman? Vzpomínka na seriál, který sledovala v dětství, vyvolala na její tváři úsměv. Radši ho rychle potlačila. Tohle by asi nepochopil, považoval by to za hroznou pitomost. A měl by pravdu.
Nevrle čekala, co přijde dál. Používal neškodná kouzla, ale to neznamenalo, že byla příjemná. Bleskově zvedl pravou ruku. Viditelně se nic nestalo, pro mudlu by to vypadalo jako náhodné, možná trošku bláznivé, mávání paží, ale nic víc. Její pohyb byl podobný, i když méně razantní. Štítové kouzlo stihla jen tak tak. Stejně nebylo dost silné, část kouzla pronikla skrz a slabě ji odhodila na zeď za jejími zády. Opět.
Na druhé straně místnosti se ozval povzdech. Další.
„Chápete, co po vás chci?“
Zněl z části unaveně, z části podrážděně.
„Teoreticky jistě, praxe je horší,“ odsekávala podobným hlasem, když se zvedala z podlahy. Dovlekla se k jedné z lavic a s úlevou se do ní svezla.
„Dneska už to lepší nebude,“ ohodnotil to přesvědčeně. Ušklíbla se. To je novinka.
„Ne každému tento druh magie jde, třeba pro to nejsem ta pravá.“
Posadil se za svou katedru. V podstatě to byla směšná situace. Tohle uspořádání ukazovalo na pozici, v jaké se vůči sobě navzájem nacházeli i nenacházeli. Zmatené, tak by se to snad dalo vystihnout.
„Moc dobře víte, že na to máte, tak se přestaňte litovat,“ odpověděl posměšně.
No ne, že by neumělá pochvala?
„Já se nelituji. Jen jsem unavená. Dostát vašim nárokům je někdy téměř nemožné.“
Dala si záležet, aby pochytil důraz na slově „někdy“. Nenechala ho na pochybách, že někdy, rovná se vždy.
„Skutečně? A přesto se o to snažíte?“ otázal se uhlazeně, v prstech protáčel její hůlku.
Zatraceně! Ten chlap je tak… tak…
„Jak sám tvrdíte – jsem přece ta, která „musí všechno vědět a znát“, copak bych té výzvě mohla odolat?“
Provokovala ho. Nezůstával pozadu, neměli si co vyčítat.
„Evidentně ne, což není překvapující. Ukazuje se vaše nebelvírská povaha. Jen... i přes vaši všemožnou snahu nejsem zcela spokojen.“
Hermioně blýsklo v očích. Neřád jeden. To mu nedaruje.
„To mě opravdu mrzí. Avšak obávám se, že se mi vás plně uspokojit nepodaří nikdy.“
Jak to řekla, nejraději by si ukousla jazyk. V její hlavě ta věta nezněla tak dvojsmyslně! Z jeho výrazu bylo jasně čitelné, že pochopil. A zřejmě se v téhle oblasti také necítil silný v kramflecích, jak dokazovala jeho další věta.
„Pro dnešek toho necháme. Každopádně v tom plánuji pokračovat.“
Taky dobře…
„V těch neverbálních zaklínadlech, samozřejmě,“ dodal rychle.
Škoda…
Hermiona se pomalu postavila a vydala se směrem k němu. Pro hůlku, pochopitelně. Napřáhla ruku. Na okamžik na ni nechápavě zíral. Co ho tak vyvedlo z míry? Nevinná konverzace?
„Chtěla bych svou hůlku, prosím.“
Pokračoval v zírání. Už se chtěla prostě natáhnout a vzít si ji, když se konečně vzpamatoval.
„Jistě.“ A rychle jejím směrem vymrštil ruku... Pohyb to byl až zbytečně razantní vzhledem k tomu, že stála sotva půl metru od něho. Tak se stalo, že tvrdý náraz dřeva o její dlaň byl bolestivý. Ze rtů jí uniklo jen tiché „au“. Za víc to nestálo. A stejně Severus řekl něco, co by nečekala.
„Omlouvám se.“
Tady se cítila nejistá zase ona.
„To nic.“
S přikývnutím ji propustil. Už byla téměř venku z jeho učebny, když se otočila. Oba na sebe mlčky hleděli. A oba vypadali, že chtějí něco říct, jen jaksi nemohou nalézt ta správná slova. Nakonec to ticho prolomil Severus, se svou nepříliš originální hláškou.
„Další hodina bude jako obvykle. Ve vašich závěrečných testech je, mimo jiné, i praktická ukázka nitrobrany a neverbálních kouzel, pochopitelně. Počítejte tedy s tím, že se na obě tato témata zaměřím, nejste si v nich jistá.“
Výborně. Znovu ho bude mít v hlavě, po ničem jiném netouží.
„Chápu.“
„O tom nepochybuji. To bude také váš domácí úkol. Prostě se věnujte cvičení.“
„Žádný esej?“
Překvapení v jejím hlase nešlo přeslechnout.
„Pokud po něm toužíte, žádný problém v tom nevidím. Jestli ale ne… nepokoušejte své štěstí.“
Hlas měl podrážděný. Nastala přesně ta chvíle, kdy se má člověk vydat na ústup, nechce-li být seškvařen na uhel pouhým pohledem.
„Obejdu se bez něj,“ dodala spěšně. „Nashledanou.“
Neodpověděl, tak radši rychle zmizela.
--------------------------------
Hermiona už dobrých deset minut zírala na jedno, a to samé, prázdné místo na zdi. Marně se snažila vymyslet, co má, pro Merlina, dělat s devátým lednem?
Ta stará intrikářka jí tedy zasepomohla, jen co je pravda.
Hermiona sama už nepochybovala o tom, že NĚCO udělá. Ano, bylo to neskonale pošetilé, ale chtěla mu popřát. Chtěla popřát k narozeninám tomu nejprotivnějšímu chlapovi, jakého kdy poznala (tedy... ne, že by jich bylo nějak moc...).
Vlastně celá ta situace měla jen malinkatý háček a ten nesl jméno Oslavenec. Slavte s někým, kdo o to nestojí.
V jejích představách celá akce nabírala značně katastrofálních rozměrů. A to i přestože věděla, čeho chce dosáhnout. Jak ráda by tomu mrzoutovi ukázala, že narozeniny vlastně nejsou špatné a to ani, když je vám přes čtyřicet (dobře, toto tvrzení lze považovat za diskutabilní, ale to mu nehodlá sdělovat).
Byla i připravená na fakt, že to nepůjde hladce. Severus okolo sebe bude kopat, záležitost to bude značně vyčerpávající.
To všechno byla ochotná riskovat. Ale co má dělat?! Nemůže jen tak napochodovat do kabinetu lektvarů, marcipánový dort se spoustou růží v ruce, a zpívat „Happy birthday“.
Je velmi pravděpodobné, že by byla na místě mrtvá. A to není něco, o co by stála.
Musela postupovat velmi obezřetně. Bylo by tak snadné zničit vše, co mezi nimi bylo, jedním neopatrným krokem.
Frustrovaně začala přecházet přes svůj pokoj. To bude dlouhá noc.
A/N: Tak... co má Hermiona udělat? Jaká je vaše představa? Vítám vaše nápady, směle do toho.
Nějaké už mám (Assezce a Trnce děkuji), každopádně se těším i na další návrhy. Takže – ať vaše fantazie pracuje! Díky.
PS: Opět něco pro vaše pobavení. :-)
A-SISI (13.3.2009 21:50):
a teď, babo raď
Terka (13.3.2009 21:51):
a s čím chceš poradit?
A-SISI (13.3.2009 21:51):
co to je za otázku?
A-SISI (13.3.2009 21:51):
ty narozeniny
Terka (13.3.2009 21:51):
už máš napsaného něco dál?
Terka (13.3.2009 21:51):
no normální otázka
Terka (13.3.2009 21:51):
A-SISI (13.3.2009 21:51):
přijde mi to jako dobrý nápad
A-SISI (13.3.2009 21:51):
ale...
Terka (13.3.2009 21:51):
jo báječný
Terka (13.3.2009 21:51):
plně souhlasím
A-SISI (13.3.2009 21:51):
nevím, jak se k tomu postavit
A-SISI (13.3.2009 21:51):
co má ona udělat,
A-SISI (13.3.2009 21:51):
co udělá on?
Terka (13.3.2009 21:52):
jo tak nad tím budu muset asi trochu zapřemýšlet
A-SISI (13.3.2009 21:52):
mám dvě stránky 28
A-SISI (13.3.2009 21:52):
ale tam narozeniny zatím nejsou
A-SISI (13.3.2009 21:52):
a dál...
A-SISI (13.3.2009 21:52):
tápu
Terka (13.3.2009 21:52):
co máš? hodinu ve sklepení?
A-SISI (13.3.2009 21:52):
přímo v učebně lektvarů
Terka (13.3.2009 21:53):
no nepředpokládám že velká oslava by Seva zrovna okouzlila
A-SISI (13.3.2009 21:53):
to ne
Terka (13.3.2009 21:53):
tedy jestli se dá tohle slovo použít
A-SISI (13.3.2009 21:53):
:-))
Terka (13.3.2009 21:53):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:53):
Jako že by se sešla celá škola,
Terka (13.3.2009 21:53):
ne to ne
Terka (13.3.2009 21:53):
:-)
A-SISI (13.3.2009 21:53):
a všichni zazpívali hodně štěstí....
Terka (13.3.2009 21:54):
:-)))
Terka (13.3.2009 21:54):
ale bylo by to vtipné
Terka (13.3.2009 21:54):
A-SISI (13.3.2009 21:54):
to ano
Terka (13.3.2009 21:54):
bych umřela smíchy
A-SISI (13.3.2009 21:54):
vidím jeho výraz
Terka (13.3.2009 21:54):
:-)))
A-SISI (13.3.2009 21:54):
:-)))
Terka (13.3.2009 21:54):
přesně
A-SISI (13.3.2009 21:54):
Brumbála bych snesla v rámu dolů
Terka (13.3.2009 21:54):
nejdřív mírný šok, pak nasazení masky
A-SISI (13.3.2009 21:54):
do Síně
Terka (13.3.2009 21:54):
ten by se ucumlal
Terka (13.3.2009 21:54):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:55):
aby pronesl citronem prošpikovaný přípitek
A-SISI (13.3.2009 21:55):
:-)
Terka (13.3.2009 21:55):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:55):
pak dort....
Terka (13.3.2009 21:55):
s kupou svíček
A-SISI (13.3.2009 21:55):
s marcipánovou růží
Terka (13.3.2009 21:55):
obrovský
A-SISI (13.3.2009 21:55):
ano.....
A-SISI (13.3.2009 21:55):
patrový
Terka (13.3.2009 21:55):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:55):
:-))
Terka (13.3.2009 21:55):
no minimálně šesti
Terka (13.3.2009 21:55):
patrový
Terka (13.3.2009 21:55):
:-)
Terka (13.3.2009 21:55):
a navrchu....
A-SISI (13.3.2009 21:55):
nemělo by to chybu
Terka (13.3.2009 21:55):
netopýr
Terka (13.3.2009 21:56):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:56):
a jako dárek od Minervy
A-SISI (13.3.2009 21:56):
kniha.... Jak okouzlit mladou čarodějku, když nemáte zrovna vlídné chování
A-SISI (13.3.2009 21:56):
nebo
Terka (13.3.2009 21:56):
:-)))
Terka (13.3.2009 21:56):
já z tebe umřu
A-SISI (13.3.2009 21:56):
Příručka pro vztahu chtivé netopýry
A-SISI (13.3.2009 21:57):
:-)
Terka (13.3.2009 21:57):
a máme parodii jak vyšitou
A-SISI (13.3.2009 21:57):
jo, ta by byla nejlepší
A-SISI (13.3.2009 21:57):
perfektní
A-SISI (13.3.2009 21:57):
:-)
A-SISI (13.3.2009 21:57):
to snad připíšu do úvodu
Terka (13.3.2009 21:57):
:-))
A-SISI (13.3.2009 21:57):
aby se pobavili/y
Terka (13.3.2009 21:57):
to rozhodně
A-SISI (13.3.2009 21:57):
Terka (13.3.2009 21:58):
variace na téma oslava Seva
A-SISI (13.3.2009 21:58):
no jo, ale co tam teda napíšeme?
A-SISI (13.3.2009 21:58):
jako do kapitoly
Terka (13.3.2009 21:58):
:-)))
Terka (13.3.2009 21:58):
já ti nevím po tomhle asi nic kloudného nevymyslím
| Kapitola 27 | Kapitola 28 | Kapitola 29 |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
