Kapitola dvanáctá
8. 4. 2009
KAPITOLA DVANÁCTÁ – PROPOJENÍ MAGIÍ
Hermiona zničeně otočila další stránku. Tahle kniha, o zhruba tisíc pěti stech stranách, jí zcela evidentně měla pomoci pochopit problematiku v chování bubáků. A právě k tomuto tématu, již několik hodin, neúnavně louskala více než sedmdesát stránek. Tolik kýžené vysvětlení ale ne a ne najít. Celá ta záležitost se jevila jako zcela ojedinělý případ. Tři palce dlouhý esej?! Merlin stůj při ní, zatím měla sotva dva kloudné odstavce.
Seděla nad tímhle úžasným úkolem už více jak čtyři hodiny. Cítila se naprosto zničeně. S pocitem potřeby akutního odpočinku se pohodlně opřela o opěradlo. Možná by jí pomohl její oblíbený nápoj... To bude ono. Byl čas na kakao.
------------------------------------
Obrazy jsou tak užitečné!
K tomuto objevnému poznání definitivně dospěla bradavická ředitelka dnes večer. Naslouchání jistému velmi užitečnému portrétu, se ukázalo jako skvělá zábava před spaním. Dnes si vyslechla obzvlášť zajímavé zprávy.
„Takže mi tvrdíte, že nejenže ji neproklel minimálně do pátého kolene, ale ještě ji zbavil té protivné karikatury, kterou na ni ostatně sám poslal, a následně se zeptal, zda nemá dotazy?!“
Minervin pohled i hlas byl plný nelíčeného úžasu. Za jejími zády se začal hlasitě pochechtávat portrét Albuse Brumbála. V posledních několika dnech se přímo královsky bavil. Takové krásné a zábavné představení na etapy neměl tu čest sledovat již hezky dlouho.
„Ehm...Albusi, já jaksi přestávám chápat. To není jeho normální reakce. Tedy chci říct – nejde to nějak rychle?“
Položení této otázky vyvolalo v zesnulém řediteli hlasitý chechot. Poněkud se umírnil, když ho ostatní, násilím probuzené, portréty zpražily nerudnými pohledy.
„Minervo, drahá. To je přece úžasné. Tím se přece všechno zjednodušuje. Slečna Grangerová má zcela evidentně terapeutické účinky. Nelamte si s tím hlavu – oni si poradí. A vsadil bych své křeslo ve Starostolci, že vím, JAK si s tím poradí.“
Minerva se usmála. Typický Albus.
„Velmi vtipné. Tak ráda bych věděla, co bude dál.“ provokativně na Albuse mrkla. Ten se jen potěšeně ušklíbl.
„Ale ne. Do téhle sázky nejdu. Nemíním přijít o svůj portrét na Čokoládových žabkách.“
„Myslel jsem si to. O tento portrét se velmi strachujete. Přesto jsem doufal, že se budete ochotna vsadit. Jistě byste ráda sledovala postupné působení jejich vzájemné magie.“
Brumbálův předstíraný kajícný tón ředitelku téměř rozesmál nahlas.
„Děkuji za neodolatelnou nabídku. Přesto si počkám. Nemusím hned vědět vše.“
Minerva mluvila veselým, pro ni tak neobvyklým, hlasem.
„Tohle mládí. To je nesmírně zajímavá věc – hodna bedlivého prozkoumání. Je dojemné sledovat, jak se s tím snaží bojovat a pak podléhají. Jak se nedostatek důvěry mění na společné pochopení.“
Brumbál nasadil nostalgický výraz a korunu svému prohlášení dodal postesknutím:
„K tomuhle by se tak hodily citrónové bonbony!“
Minerva jen protočila oči v sloup.
---------------------------------------
Kakao příliš nezabíralo. Tak zoufale chtěla najít vysvětlení pro celou tuhle situaci, u níž začínala mít intenzivní pocit, že se jí vymyká z rukou. Ani pomocníci, na které vždy spoléhala nejvíc, knihy a logické argumenty, neposkytovali tentokrát kýžený výsledek.
Chování té potvory, která se zachovala naprosto nelogicky – to bylo něco, co chtěla rozluštit.
Kdesi hluboko v sobě možná tušila, co to všechno mělo znamenat. Snape to věděl, vyčetla to z jeho výrazu. A pomalu se dostávala do fáze, kdy měla chuť všechno popřít, nic neřešit a neluštit. Prostě to celé ignorovat. Jenže – popření není řešení.
A Severus se jí zadáním svého mučitelské úkolu zřejmě snažil přimět, aby se k celé této záležitosti postavila čelem. Jistě, Zmijozel.
S otráveným povzdechem otočila další stránku. Ona mu ten zatracený esej donese.
-------------------------------------------
S velmi podobným otráveným povzdechem si, o pár hodin později, sedal na své místo po ředitelčině pravici její zástupce. Společná snídaně. A banda nahrážek studentů řvoucích jeden přes druhého. Kdo, pro Merlina, tohle společné stolování uvedl v platnost?! Proč mu není dopřáno se v klidu najíst ve svých komnatách?
Jeho nadřízená se na něj shovívavě usmála.
Zase ten úsměv! Proč se pořád usmívá, jako kdybych byl nějaké pitomé děcko? Jako by mu nestačilo fiasko s bubákem, který se rozhodl plést mu hlavu. Teď ještě jedna z mála osob, které považoval za rozumné, na něj, čím dál častěji, hledí s protivně milým a chápavým úsměvem. Kde se to ocitl?!
„Severusi, nemračte se tolik. Kazíte si krásný podzimní den.“
Oslovenému tázavě vyletělo vzhůru pravé obočí.
„Paní ředitelko, odkdy máte dojem, že sleduji předpověď počasí?“
Sarkastický tón jeho hlasu byl nezaměnitelný.
„Předpověď počasí? To si vskutku nemyslím. Mimochodem, jak pokračují vaše hodiny se slečnou Grangerovou?“
Rádoby nevinná otázka, která vyvolala další zamračení. Jak to tak vypadá, od této chvíle vždy, když bude mluvit s ní, neminou ho dotazy na jejich hrdinku. Ne! Její hrdinku. Únik do sklepení bude momentálně nejjistější řešení.
„Standardně, řekl bych. A nyní, když dovolíte...“
Severus se zvedl, kývl na Minervu a odvlál pryč. Ještěže se mohl vymluvit na nadcházející Lektvary.
--------------------------------------
„Cože?!“
Hermionin nevěřícný výkřik se rozlehl celým pokojem. To není možné! Zřejmě to možné bylo, stálo to tu černé na bílém. Kniha, kterou se již druhý den prokousávala, se jí snažila, zatím poměrně neúspěšně, namluvit, že chování bubáka, jehož měla čest být nedobrovolným pozorovatelem, signalizovalo počátek propojení dvou odlišných magií. Počátek propojení?! Nesmysl.
Až moc dobře chápala, co to znamená. Slovo od slova by dokázala recitovat úryvek z jedné staré učebnice:
K propojení magií, které spolu zdánlivě nemají nic společného, dochází v poměrně vzácných případech. V podstatě to mohou způsobit jen tři věci: pokrevní příbuzenství, přičemž vztah, oněch příbuzných, musí být položený na pevných základech – hlavně na lásce. Nejčastěji je tohoto spojení, v nepřekonatelné míře, schopna matka ke svému dítěti.
Druhou možností je záchrana života. Je-li tato pomoc zcela nezištná, dochází mezi aktéry k vytvoření silného pouta, které může mít za následek právě spojení magií.
A konečně třetí variantou je velmi silný a mocný cit – láska.
Aby se spojily dva odlišné magické podpisy, musí být láska v kombinaci s důvěrou, schopností obětování, ochotou pomoci, starostlivostí nebo věrností.
To vše dohromady tvoří minimální nezbytnou kombinaci pro celý proces. Samotnému propojení předchází několik fází. Většinu z nich není možné odhalit nebo zamítnout, jelikož se tak děje zcela podvědomě. Konečný výsledek však počítá s názorem obou zúčastněných. Vše se může významně urychlit, jestliže se spojí více výše uvedených věcí dohromady.
Mezi počáteční fáze lze zařadit postupnou toleranci či vzrůstající obavu o druhého. Dále počáteční fázi sebezapření a zvyšující se schopnost vzájemného odpuštění. Proces, předcházející konečnému výsledku, se může jednak stále prohlubovat a postupovat, jednak také může být přerušen. K tomu je zapotřebí velmi silná negativní emoce, která hluboce citově zraní jednoho ze zúčastněných. Proces by však neměl reagovat přerušením, je-li tato emoce vyvolána úmyslně...
Hermiona složila hlavu do dlaní. To přece nemohl být její případ?! Vždyť je to celé nesmyslné. Jenže všechna fakta mluvilaproti ní.
V podstatě ji nejvíce děsila jedna věc – že tomu nemůže zabránit.
| Kapitola 11 | Kapitola 12 | Kapitola 13 |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
